“Prosím, pomozte nám. Čekáme doma na smrt,” píšou zoufalí alávité ze Sýrie. V krvi leží celé rodiny. Lidé se skrývají i na ruské základně.

“Už šest dní jsme nebyli venku. Sedíme doma v našem bytě a čekáme na smrt. Nemůžeme ani ven. V ulicích jsou stovky militantů z HTS a je mezi nimi hodně cizinců. Občas slyšíme střelbu a poslední dva dny vidíme, jak z bytů v naší čtvrti vynáší mrtvoly a nakládají je na korby aut. Mnoho mrtvol zůstalo ležet v ulicích a pomocí bagrů je odváží pryč. V horách hoří celé vesnice, vláda zahlazuje stopy. Mnoho alávitských vesnic už úplně zmizelo,” říká mi alávita Ali, s nímž si každý den píšu nebo volám. Žije na sídlišti al-Kosur ve městě Banjáz. 

Podle mnoha zdrojů bylo na tomto sídlišti zavražděno přes tisíc lidí, často celé rodiny. “Žila tam moje učitelka ze střední školy. Zastřelili ji u nich v bytě, i manžela a jejich čtyřletou holčičku,” říká mi paní S., Syřanka, která žije v Praze, a ukazuje fotku krásné šťastné rodiny. Zavražděn byl i manžel Aliho sestry. Ali se odmlčí, láme se mu hlas. “Zaklepali jim na dveře bytu, švagr otevřel, byli tam muži v uniformách, oblečení jako policisté nebo vojáci. Říkali, že patří k bezpečnostním složkám. Řekli, ať jim dají občanské průkazy a telefony. Z dokumentů si ověřili, že jsou alávité. To jde poznat podle jména. Švagra vzali ven před dům. Nejdřív ho střelili do nohy, a když poskakoval a křičel, dostal několik dalších kulek. Sestra a děti to viděly z balkonu. Na ulici už ale ležela spousta dalších mrtvol,” říká mi Ali. On sám žije v domě, kde bydlí rodiny sunnitů a alávitů. Do jeho domu nepřišli. 

Někteří alávité stihli utéci. Neměli však mnoho možností kam. Tisíce lidí se skrývají dodnes v horách a lesích. “Můj bratr je už čtyři dny na moři, skrývají se tam na lodi. Jiná úniková cesta pro ně nebyla. Ale neví, jak dlouho tam ještě vydrží, nemají zásoby,” říká mi další Syřan Fadi. 

“Už pět dní nám vůbec nejde elektřina, všechny obchody a restaurace jsou zavřené, zůstalo pár obchůdků v provozu, nemocnice fungují jen pro ty nejnutnější případy. Zastřelili mnoho alávitských doktorů a sester. Jsme tu uvěznění. Celá oblast je už týden úplně uzavřena, na silnicích jsou checkpointy a nikoho ven nepustí. Víme, že to nekončí, nepřestanou, jsme další na řadě,” říká odevzdaně Ali. Pracuje jako petrochemický inženýr a narozdíl od jiných alávitů je v práci potřebný. “Po pádu režimu Asada přišlo 200 000 alávitů o práci. Lidi tak jsou už tři měsíce bez peněz, nejde nám elektřina, sociální napětí roste,” dodává Ali.

S Alim si volám nebo píšu každý den. Potkali jsme se v lednu, kdy jsme byly v Sýrii jako reportérky. Už tenkrát jsme jely na syrské pobřeží zjistit více informací o vraždách alávitů, které začaly už po 8. prosinci, kdy kontrolu nad částí Sýrie převzala radikální islamistická skupina HTS pod vedením teroristy Džuláního, dnes prezidenta Ahmada Šary. Mezi prosincem a březnem byly zdokumentovány stovky vražd alávitů. To tenkrát všichni brali jako vyřizování starých účtů a mysleli si, že se to během pár měsíců uklidní. Jenže se stal pravý opak. Sedmého března se rozpoutal masakr a během pár dní byly zavražděny tisíce alávitů. Potvrzeno je přes 2 000 obětí, další ale přibývají, protože 6 000 lidí je nezvěstných. 

Stejně jako s Alim, jsem v kontaktu s Ahmedem.

Bez práce i elektřiny

“Moje rodina žije ve vesnici Al-Bahlouliya asi 20 km od Latákie. Volali, že tam přišlo mnoho ozbrojených skupin. Zapálili čerpací stanici a zastřelili pět lidí. Začali obcházet jeden dům po druhém. Pak se přesunuli do vesnice Al-Mukhtariyah. Tam spálili většinu domů a zabili mnoho lidí. Pak se zase přesunuli dál,” říká mi Ahmed, alávita z Latákie. Píšeme si každý den, dává mi zprávy z místa. On musí vše mazat, protože posílání zpráv a videí o současné situaci je zakázáno. “Vždy, když vpadnou někomu do domu, chtějí nejdřív telefon, který zabaví. Pokud v něm najdou něco, co se jim nelíbí, zastřelí dotyčného. Jeden známý kritizoval na sítích prezidenta Erdogana. Přijeli si pro něj a už ho nikdo neviděl,” říká Ahmed.

"My alávité jsme pro ně káfirové, tedy nevěřící a oni nás prostě zabíjet chtějí,”

Ali, Tartúz

Většina alávitů přišla o práci a o příjmy. V alávitských oblastech přestala fungovat elektřina a už v prosinci byli alávité donuceni, aby odevzdali zbraně, což většina z nich udělala. “My náboženští vůdci ze všech komunit jsme se sešli už 9. prosince a slíbili jsme si odpuštění vzájemných křivd. Já sám jsem vyzval všechny naše lidi, aby zbraně odevzdali. Chceme věřit, že vše bude dobré a chceme spolupracovat. Vždyť my jsme také oběti Asadova režimu,“ řekl alávitský šejch z Latákie Thul al-Faqqar Gazal. „Bohužel část členů HTS vybízí k sektářskému násilí. V naší alávitské komunitě je 15 tisíc lidí a registrujeme od 8. prosince desítky vražd,” pokračuje šejch.

Podle něj, ale i ostatních představitelů alávitů a svědků, vraždy nepáchají místní lidé, ale hlavně cizinci v řadách HTS. V Šarově HTS (Haját Tahrír aš-Šám) je mnoho bojovníků Islámského státu a al-Káidy. Šara dříve pro obě tyto teroristické skupiny pracoval. Sám Šara už v prosinci oznámil, že udělí syrské občanství 5 000 cizinců v řadách HTS. “Tihle cizinci zde jsou, to potvrzuji, někdy nemluví ani arabsky. Jsou nejkrutější ze všech. My alávité jsme pro ně káfirové, tedy nevěřící a oni nás prostě zabíjet chtějí,” vysvětluje mi další alávita Ali, který žije ve městě Tartúz. 

Podpora od tureckých milic

Mezi pachateli masakrů byli i turecké milice Sulejman Šáh a divize Hamzá. Ti přijeli na pomoc ze severu Sýrie, kde jinak vedou boj proti Kurdům.Tyto milice se zúčastnily i turecké invaze do syrské oblasti Afrín, odkud bylo v roce 2018 vyhnáno 140 000 Kurdů a nyní je Afrín okupován Tureckem. Režim Šary tvrdí, že boje rozpoutali alávitští ozrojenci, kteří chtěli obnovit režim Bašára Asada. Dosud ale tuto informaci nepotvrdily nezávislé zdroje. Pravdou je, že v některých oblastech alávité povstali a začali se dožadovat spravedlnosti, konce vražd, práce, elektřiny, platů. Po třech měsících byli vyčerpaní. Bohužel ale většina těch obětí jsou civilisté, takže to spíš vypadá jako záminka k náboženským čistkám. 

Masakry alávitů mají velkou pozornost na sociálních sítích a Šara se dostal pod mezinárodní tlak. Obvinil zahraniční džihádisty, slíbil potrestání pachatelů a připustil, že chyby se mohly stát. V Sýrii se však mezitím rozpoutal tzv. hate speech, který vedou jak členové HTS, tak i různí sunnitští imámové. Ti vyzývají k vraždám všech menšin v Sýrii, dokud ze Sýrie nebude čistě sunnitský islámský stát. Šíření nenávisti by mohlo vést k rozpoutání občanské války. 

V tyto dny na syrském pobřeží probíhá "úklid" mrtvol zavražděných civilistů a zahlazování stop. Vládní jednotky, mezi nimi i tzv. Bílé helmy, mrtvoly odváží většinou do masových hrobů v horách. Část těl byla už spálena nebo naházena do moře. "Nakrmili jsme ryby," chlubil se ve videu jeden džihádista, původem z Egypta. Pochlubil se také, že zabili 9 000 alávitů. Tuto informaci ale nejde zatím ověřit. Po sociálních sítích kolují videa, kdy se ozbrojenci radují z každé vraždy a věří, že tím konají dobrou věc, protože vraždí nevěřící. Radikální sunnité nepovažují alávity ani za muslimy. Alávité odmítají právo šaría a běžné islámské praktiky, včetně svolávání k modlitbě, chození do mešity na bohoslužby, pouť do Mekky, nevyžadují, aby ženy nosily šátek. Připouštějí alkohol, oslavu Vánoc a zoroastriánského nového roku. To vše činí alávitský islám v očích mnoha ortodoxních sunnitů a šíitů vysoce podezřelým. I když je alávitský islám považován za součást šíitského islámu, ve skutečnosti má mnoho prvků, které jsou považovány za kacířské jak pro sunnity, tak pro šíity.

K sektě alávitů patřil i nenáviděný diktátor Bašár Asad. Už během války v Sýrii ale vydali významní alávité řadu prohlášení, jimiž se od režimu distancovali. Faktem je, že mnoho alávitů z režimu i profitovalo. Ve vládě Asada ale bylo 70 % sunnitů, tudíž režim Asada nelze považovat za alávitský.

"To, že jsi alávita, poznají hned podle jména."

Amed Kadour, alávita z Latákie

Všechny mé syrské zdroje se shodují, že ve velkých městech na pobřeží Středozemního moře je dnes klid, o to hůře je ale ve vesnicích v horách. “Nejhůře dopadly vesnice Dam Sarcho, Tanita, Wadi aliwon a Alkadmos. V některých vesnicích přežilo jen pár žen a dětí. Výjimkou nejsou ani celé mrtvé rodiny včetně batolat,” říká mi Ali. 

Není cesty ven 

Přes tisíc alávitů uteklo na ruskou základnu Hmímím, kde požádali o ochranu. Jsou tam hlavně ženy a děti a ruští vojáci jim poskytují humanitární pomoc. “Dnes na základnu přijel guvernér Latákie a vyzval tyto lidi, aby se vrátili domů. Oni ale odmítli, protože se bojí. Ruští vojáci, kteří na základně jsou, alávity ujistili, že mohou zůstat,” říká Ahmed Kadour z Latákie. 

Mnoho alávistských rodin by rádo ze Sýrie odjelo úplně. “Není jak. Vše je uzavřeno, všude je plno checkpointů. To, že jsi alávita, poznají hned podle jména. Nesmíme nikam. Uzavřená je pro nás i hranice mezi Sýrií a Libanonem. Jakmile by tě chytli, tak tě zastřelí,” pokračuje Ahmad Kadour, také alávita. 

Bezpečným místem pro alávity by mohlo být území, které je ještě stále pod kontrolou Kurdů a jejich jednotek SDF. To je nyní více než jedna třetina Sýrie. “Ano, Kurdové by nám neublížili, ale není, jak se tam dostat. Je to daleko a cestou je řada checkpointů HTS. Nezbývá než zůstat a čekat na svůj osud. Myslím, že nás alávity prostě chtějí vyvraždit všechny. Pak přijdou na řadu křesťané, jezídé a drúzové a další minority a nakonec Kurdové. Takže Sýrie bude čistě sunnitskou zemí,” říká Kadour. 

Nyní ale hrozí, že v Sýrii vypukne další kolo občanské války, protože v Damašku se v neděli konala velká demonstrace proti masakrům alávitů. Účastnily se jí stovky lidi. Po chvíli ale přijely na místo ozbrojené složky a začaly střílet, demonstrace se tak rozprchla.

Večer týž den se v Damašku konala demonstrace na podporu vypořádání se s alávity. Zfanatizovaný dav mával kalašnikovy a křičel: “Alavitům usekneme hlavy meči a zadupeme je do země!” Velká demonstrace proti masakrům se konala v neděli i v Berlíně.

Na dění v Sýrii reaguje i velká část světa. USA daly na vědomí, že sankce proti Sýrii v této situaci neuvolní a spolu s Ruskem svolaly mimořádné zasedání Rady bezpečnosti OSN.

"Spojené státy odsuzují radikální islamistické teroristy, včetně zahraničních džihádistů, kteří v uplynulých dnech vraždili lidi v západní Sýrii," uvedl šéf americké diplomacie Marco Rubio.

České ministerstvo zahraničí v reakci na masakry v Sýrii vyzvalo všechny strany k mírovému řešení, národní jednotě a politickému dialogu. V neděli Černínský palác na síti X uvedl, že stabilita země závisí na toleranci a soužití všech komunit.

Jiný pohled má na situaci Evropská unie. Ta 8.3 vydala prohlášení, v němž odsuzuje civilní oběti a zároveň viní z násilí proasadovské síly. V prohlášení EU chybí jakákoliv kritika režimu Ahmada Šary a islamistických skupin, které mají vraždy civilistů na svědomí. Ostatně od doby, kdy sám sebe jmenoval prezidentem, se se Šarou už setkala řada vysoce postavených politiků EU a vyjádřili bývalému teroristovi z al-Káidy svoji podporu při budování nové Sýrie.

Na místo dorazila delegace OSN. “Potvrzujeme velké množství vražd a mimosoudních poprav civilistů, často před zraky rodinných příslušníků. Podle našich poznatků šlo o sektářské násilí. Pachateli jsou lidé z ozbrojených složek současné vlády a lidé napojení na bývalý režim. Pachatelé musí být potrestáni a oběti musí dostat reparace,” uvedl Thameen al Kheetan, mluvčí UNHCR.

“Ano, staly se chyby, ty budou vyšetřeny a potrestány,” řekl prezident Šara. Těmto slovům se ale místní alávité jen sarkasticky smějí. Mezitím dostávám několik dalších zpráv od Aliho z Latákie. Posílá mi fotky a videa. A jeho zpráva končí slovy: “Please, help us!” A místo smajlíku ruce sepnuté k nebi.

Líbí se vám naše práce? Práci Reportérek můžete podpořit předplatným na webu www.reporterky.cz nebo zasláním libovolné částky na č.ú. 266867891/0600. Děkujeme!