Poslušně hlásím. S dobrým vojákem Josefem Švejkem na horkém místě charkovské fronty. Reportérka Lenka Klicperová se vydala na čtyřkolce na pozice běloruského minometného družstva.

Ve sklepě jednoho z domů ve vesnici, kde jsme se společně ukrývali po odpálení minometného granátu na ruské pozice, jsme si povídali. Švejk se mě ptal, jak si myslím, že dopadne válka. Nedokázala jsem mu v tu chvíli dát pozitivní odpověď. Podíval se mi do očí a řekl: „Ty nám, vojákům, kteří tady bojují, říkáš, že prohrajeme?“ Na jeho pohled v tu chvíli nezapomenu. Tak ráda jsem mu chtěla říct, že všechno dobře dopadne a že z toho vyjdou jako vítězové. Ukrajinci i Bělorusové, kteří jim pomáhají v boji proti ruské agresi. „Budu tu s vámi do posledního okamžiku, ale jestli bude vítězný, to nevím…“ odpovídám tak, jak to cítím a vlastně trochu vyhýbavě. Do posledního okamžiku tu budou i Bělorusové. Bojují i nejen za Ukrajinu, ale i za sebe. Lukašenkův diktátorský režim poskytuje Putinovi oporu a podporu. Ukrajinci pořád musí počítat i s možností útoku z Běloruska, což váže část jejich sil na hranici.

 „Ty nám, vojákům, kteří tady bojují, říkáš, že prohrajeme?“ 

Poslušně hlásím, že zatím je situace na charkovské frontě stabilizovaná. U Hlybokého obrana drží. Švejk je stále na své pozici a nehodlá se z ní pohnout, i když nad frontou létají stovky ruských dronů. Činí pobyt na frontě velmi nebezpečným, mnohem nebezpečnější než dříve. Také sem Rusové vrhají klouzavé bomby, proti nimž není obrany. Těsně poté, co jsem odjela, sem zrovna jedna dopadla. „Až přijedeš příště, ukážu ti další minomety, kulomety, houfnice,“ směje se Švejk, když mě na čtyřkolce zase vyváží z pozic zpět. Já se směju také, protože mi duchu mi naskakuje známá scéna ze Slavností sněženek – to je dost táto, žes nás vyvez! Když jedete s někým na čtyřkolce na frontu, spřátelíte se velmi rychle. Příště už pojedu s dobrým kamarádem Švejkem…