Co se děje na Ukrajině, zatímco se svět zabývá Trumpem, minerály a hledáním cest k příměří?

Stažení ukrajinských sil z Kursku proběhlo velmi rychle a spořádaně, podle dostupných zpráv se dokázali Ukrajinci stáhnout i s většinou techniky. V posledních dnech se Rusku podařilo rozdělit ukrajinské síly na dvě části a hrozilo obklíčení. 

Ruský postup na Donbase je téměř pořád stejný – pomalý, ale vytrvalý. Když se podíváte na dostupné mapy zakreslující postupy armád (jako ukrajinský projekt Deep State nebo LiveUAMap), veškerá ruská taktika je vždy stejná. Zaútočí v malých skupinkách a podaří se jim do ukrajinské obrany vklínit. Následují další malé skupinky, které se na nově dobytých pozicích stabilizují. 

Co je to penis?

Na mapě to vypadá jako… slušně řečeno jako penis. Ve válečném žargonu se už pro tyto ruské „výběžky“ do ukrajinského území vžil odborný termín pisjun, tedy, pokud použiji slušný výraz, ­úd. Jistě si za tento termín dokážete sami dosadit peprnější slovo. Na současné mapě bojových linií je takových „penisů“ vidět mnoho. Nejvýraznější a nejmohutnější se rýsuje u vesnice Andrijivka západně od Rusy již obsazeného Kurachového. K Andrijivce mám osobně vřelý vztah, strávila jsem tu měsíc při letní ukrajinské protiofenzívě v roce 2023.

Médii téměř neproběhla zpráva, že Rusové dokázali za posledních několik týdnů a měsíců dobýt veškeré vesnice, které si připsala Ukrajina jako úspěch právě ve své letní protiofenzívě v létě 2023. Něskučne, Blahodatne, Storoževe, Staromajorske… Vesnice, které jsou již zcela zničeny od časů ukrajinské protiofenzivy a jejichž dobytí stálo Ukrajince mnoho sil. S letní protiofenzivou se tehdy váhalo tak dlouho, až se celá prováhala. Rusové se byli schopni na tomto úseku fronty perfektně opevnit, vytvořili mocnou síť zákopu, dobře vybetonovaných, vybudovali na otevřených polích mezi pozicemi nesčetná minová pole. A samozřejmě, jako téměř všude a vždy, na úsek nasadili množství lidské síly překračující několikanásobně ukrajinské možnosti. Letní protiofenziva skončila neúspěchem, protože dobytí několika bezvýznamných vesnic a posunutí fronty jen o pár kilometrů nebylo jejím cílem. Rusové v posledních týdnech nejenže zdolali všechny tyto vesnice, ale dostali pod svou kontrolu i město Velyka Novosilka. Tam žilo kolem pěti tisíc obyvatel, velikostí ji tedy můžeme přirovnat k Sudže v Kurské oblasti. Rusové však postupují dál za Velykou Novosilku a poměrně rychle se přibližují ke strategické silnici vedoucí do Záporoží. Zabrali i Robotyne na záporožské frontě, o které se také od roku 2023 vedly zuřivé boje. Od Kurachového postoupili dál západním směrem až do Konstantinopole. Zabrali vesnici Andrijivka, která leží nad Konstantinopolí. 

Léto v horror housu

Tady jsem strávila měsíc, když jsme zde s kolegy ze Slovenska pracovali při již zmíněné letní protiofenzivě. Žili jsme tehdy celkem v bezpečí, daleko od fronty, a právě z Andrijivky jsme každý den vyjížděli dokumentovat dění na frontě. Andrijivka je už ruská. I s naším „horror housem“, jak jsme říkali rozpadlému venkovskému baráčku, který opravdu nebyl vrcholem komfortu a který nám ukrajinská armáda zapůjčila bezplatně k obývání. Ten, kdo zde tehdy žil, voják ZSU, totiž zemřel. A tak jsme se sem „nakvartýrovali“ my. Majitel domu nás přišel pozdravit, byl to velmi sympatický muž odhodlaný pomáhat armádě, co jen to jde. „Horror house“ byl již značně poznamenán nepřítomností hospodyně, která by opečovávala jak vnitřek domu, tak zahradu. Ale tekla voda a na rozpadlém grilu jsme si s trochou šikovnosti dokázali upéct i bůček, který jsme koupili ve vesnici. Ve vedlejším stavení jsme nakupovali vajíčka, kefír a tvaroh, zkrátka jsme žili plnohodnotným vesnickým životem, pokud jsme nebyli na frontách. Tehdy ještě Ukrajinci drželi i Marjinku, o kterou se bojovalo až do prosince 2023, a kterou velmi statečně držela ukrajinská 79. brigáda. Při rotaci však došlo k osudným chybám, kterých Rusové využili a zcela zničenou vesnici opanovali. Poté, co Rusové ovládli Kurachové, bylo jasné, že dojde i na Andrijivku. „Náš“ horror house v Andrijivce už neexistuje, zničil ho úder z dronu.

Pokrovsk v ohrožení

Ruské síly se stále soustředí na Pokrovsk, který zatím spíše obchází. Podařilo se jim dostat se až na hlavní silnici spojující Pokrovsk a Kosťjantynivku, další z velmi ohrožených měst ničených soustavnými ruskými nálety a dělostřelectvem. Tato silnice je již úplně odříznutá, byť se kvůli blízkosti fronty a všudypřítomným dronům už dlouho nepoužívala. Rusové se v Pokrovsku ale přiblížili k jedinému donedávna ještě fungujícímu tržišti a zničili ho. Do města létají drony, takže je velmi nebezpečné se tu pohybovat. Nejspolehlivější jsou asi vlastní nohy, auto už je příliš lákavý cíl. Rusové také rozvinuli svoje schopnosti používat drony na optickém vlákně, takže ani auto s REBem, tedy rušičkou dronů, už posádku neochrání. Starosta Pokrovsku Ruslan Trebuškin se nechal slyšet, že Zelenskyj má nastolit mír, který si přejí nejen všichni obyvatelé Pokrovsku. 

„Ti, co mají peníze, odsud odešli už dávno.“

obyvatel Pokrovsku

Co se týče Pokrovsku a přání jeho obyvatel v tomto směru, to mohu potvrdit. Pracovala jsem ve městě několikrát od léta do zimy. Ve městě zůstali lidé, kteří jsou Zelenskému ne zcela přátelsky nakloněni, pokud se vyjádřím jemně. „Je mi jedno, kdo nás bude odírat, jestli tu bude ukrajinská vláda nebo ruská. Jsou jedna za osmnáct, druhá bez dvou za dvacet,“ okomentovala situaci ve městě v září loňského roku Taťjána, když jsme na náměstí v Pokrovsku pozorovaly obrovský sloup dýmu z právě zasažené elektrostanice. Od té doby valná část města nemá elektřinu. Taťjána mluvila rusky, stejně jako všichni obyvatelé města, s nimiž jsem hovořila. Někteří s trochou ukrajinského přízvuku, projevující je především používáním h místo g, ale v ruštině v tomto městě můžete vidět i nápisy na obchodech, což je podle ukrajinských předpisů nezákonné. Jenže na Donbase ruština byla, je a patrně i bude přítomna a násilím ji nyní odsud nejde vykořenit. Tento jazyk použil podle ruského opozičního serveru Medusa i starosta Pokrovsku. Pravda je, že starostu a další civilní představitele města lidé v Pokrovsku neviděli už hodně dávno. „Ti, co mají peníze, odsud odešli už dávno,“ řekl mi na tržišti muž, který se raději nepředstavil. Má totiž za sousedku separatistku, která mu hodlá sebrat jeho byt, hned jak Rusové vniknou do města. „Moji sousedé jsou separatisté. Jsou dva – muž a žena. Tahle žena mi řekla na rovinu, že mi sebere můj byt. Byt, kde jsem prožil více než 40 let. Prostě mi ten byt sebere a bude vyřízeno. Její syn bojoval za Doněckou lidovou republiku,“ svěřuje se ustaraně. Lidé, kteří zůstali v Pokrovsku, mají téměř všichni velmi nízké důchody, kolem čtyř tisíc hřiven, což je asi 2 300 korun. Pan Míša, který žebrá na místním tržišti, je na tom ještě hůř – nemá nic. Pracoval sice celý život jako horník, ale nemá potvrzení z dolů o odpracovaných letech. 

Zničení Pokrovsku teď může zabránit asi jediná věc, a to je příměří, 
které se nyní pokouší vyjednat Trump a jeho MAGA parta. 

„Co můžu dělat? Sedím tady na ulici. Zašel bych pro potvrzení, ale nevím kam. Nevím, kam ten úřad odstěhovali. Tak se tu snažím vyžebrat nějakou kopějku. Jsem bývalý horník, a teď tady sedím na ulici jako blbeček.“

Zničení Pokrovsku teď může zabránit asi jediná věc, a to je příměří, které se za velmi dramatických slov a gest nyní pokouší vyjednat Trump a jeho MAGA parta. Je také třeba říci, že obranu Pokrovsku začal řídit nový velitel, generálmajor Mychajlo Drapatyj, který zjevně dostál svému jménu a zatnul dráp do ruských linií. Ukrajincům se podařilo dobýt zpět některé pozice a minimálně zpomalit a někde dokonce zastavit postup ruských okupačních sil.

Dva roky dobývání Časiv Jaru

Téměř celé je pod ruskou vládou již také město Časiv Jar, na které se Rusové vrhli po dobytí Bachmutu v květnu 2023. Zbývá pár bloků paneláků na západním okraji města. Třeba ale zdůraznit, že toto město okresního formátu, ještě menší než Bachmut, dobývají Rusové již téměř dva roky. Bitva o Bachmut se vedla dlouhých devět měsíců, bitva o Časiv Jar dva roky! Ukrajinci se zde velmi efektivně bránili a brání, protože vědí, že po dobytí Časiv Jaru bude otevřená cesta na Kosťjantynivku, kde žije stále ještě několik tisíc, možná i desítek tisíc lidí. Ale i na toto město tvrdě dopadá artilerie, rakety i klouzavé bomby a je ještě zničenější než samotný Pokrovsk. Snad jedině charkovská fronta se od poslední útočné operace ruské armády v létě 2024 nikam nepohnula. I tady Ukrajinci vědí, že jakmile povolí, Charkov, neustálý cíl a zatím nenaplněná touha Rusů, je jen 15 km od současných linií. 

Rozhodovat se ale nakonec bude v luxusních hotelích či palácích, a ne v blátě frontových linií.

Líbí se vám naše práce? Práci Reportérek můžete podpořit předplatným na webu www.reporterky.cz nebo zasláním libovolné částky na č.ú. 266867891/0600. Děkujeme!