Zelenskyj, Trump a rozpad světového řádu

Ty tam jsou časy, kdy například bývalý senátor a kandidát na prezidenta John McCain dokázal jasně pojmenovat Ruskou federaci jako „benzínovou pumpu převlečenou za stát, plnou kleptokracie a oligarchie“. Včera jsme tak mohli být svědky nového amerického postoje, který se evidentně silně inspiroval realistickou teorií mezinárodních vztahů. Ten se vyznačuje absolutním nezájmem o morálku a etiku a zaměřuje se pouze na strategické cíle, přičemž nejvyšší roli hraje tzv. mocenská hierarchie – tedy že „silní dělají to, co mohou, a slabí trpí to, co musí“. Dá se pochopit, že Američané jsou unaveni financováním války, o kterou vlastně nikdo nestál, a státem, který již Barack Obama považoval pouze za „lokální velmoc“. Stejně tak lze pochopit, že americký daňový poplatník nechce nadále platit evropským státům za ochranný štít. Nicméně se nabízí otázka, jak by se odvíjely dějiny, kdyby Američané v otázce napadeného Afghánistánu zaujali stejný postoj – kdyby místo podpory mudžahedínů nejmodernějšími zbraněmi (které přispěly k neúspěchu SSSR v Afghánistánu a následně se staly jedním z důvodů rozpadu SSSR) peskovali Šáha Masúda za to, že nemá dobré karty, a radili mu, aby o sovětském politbyru mluvil lépe.

Rozhovor vygradoval v šikanu na školním hřišti, kde dva starší spolužáci z bohaté čtvrti chtějí obrat o svačinu (suroviny) menšího a slabšího.

Sledovali jsme tak téměř hodinový rozhovor, který v posledních deseti minutách vygradoval v šikanu na školním hřišti, kde dva starší spolužáci z bohaté čtvrti chtějí obrat o svačinu (suroviny) menšího a slabšího. Nutno podotknout, že i mafie je v tomto ohledu slušnější – za výpalné alespoň nabízí ochranu, tedy bezpečnostní záruky, které administrativa Donalda Trumpa poskytnout nechce a které by ráda přenesla na EU.

Před volbami nám konzervativní politici v ČR a EU tvrdili, že v případě vyjednávání o Ukrajině musíme chtít silného a zkušeného obchodníka Trumpa než amatérskou úřednici Kamalu. Tvrdili, že Trump je tvrdý vyjednavač a jedině on přinutí Putina k ústupkům. V jednom se evropští politici nepletli – Trump je opravdu tvrdý vyjednavač a obchodník, ovšem zatím jen ke svým spojencům. K nepřátelům Západu se chová servilně a pochlebovačně. Možná jde o nějaký druh tzv. 4D šachu, ovšem nabízí se otázka, zda má představitel nejsilnější země světa zapotřebí pochlebovat státu s ekonomickým výkonem srovnatelným s Itálií – a to i přesto, že ruské televizní stanice i přes tyto námluvné tance stále vysílají simulace jaderného úderu na Washington.

Trump je opravdu tvrdý vyjednavač a obchodník, ovšem zatím jen ke svým spojencům.

Včerejší konference nás znovu upozornila, že Evropa nemůže počítat s ochranou USA a že své problémy bychom měli řešit sami. Pokračující topení peněz v Green Dealu a narůstající byrokratizace však zatím nedávají signál, že by se evropský mindset pohnul správným směrem, ačkoliv akcie všech významných zbrojovek v Evropě raketově rostou. Bude tedy na EU, zda od slov o „velkém znepokojení a nesouhlasu“ přejde i k činům.

Aktuální pozastavení americké pomoci Ukrajině předává otěže do rukou starého kontinentu, kterého se ruská hrozba týká nejvíce. Otázkou zůstává, zda je politické vedení evropských zemí natolik silné a odvážné, aby dokázalo dělat složité kroky. V zástupech Macronů, Scholzů, Starmerů tyto lídry zatím nevidím, ačkoliv se o to někteří z jmenovaných snaží. To, co Evropa aktuálně, a především akutně potřebuje, je evropský lídr, který bohužel musí pocházet buď ze země s jaderným arzenálem (Británie, Francie), nebo ze země s vysokým ekonomickým výkonem (Německo). Aktuálně ho ani jedna ze zmíněných zemí nenabízí. 

Líbí se vám naše práce? Reportérky můžete podpořit zakoupením našeho předplatného nebo zasláním libovolné částky na č.ú 266867891/0600. Děkujeme!