Smrt jako požehnání
Kolona vozidel, v níž se pomalu pohybuje i naše auto označené velkými písmeny PRESS, míjí rozstřílené domy ve vesnici Blida. Jsme na izraelsko-libanonské hranici, v jižním Libanonu, v oblasti téměř kompletně ovládané Hizballáhem, šíitskou radikální organizací. Na území zejména kolem hranice každý den dopadají rakety Izraelců a jsou odsud vypalovány rakety Hizballáhu.
Každý den jsou tu slyšet ve vzduchu izraelské drony, které hledají cíle.
Bojovníky šíitského radikálního hnutí.
Označit Hizballáh oficiálně za teroristickou je složité. Před více než měsícem ji ze seznamu teroristických organizací vyjmuly země Arabské ligy, kvůli podpoře Hamásu v Gaze. Naopak na seznamu teroristů mají Hizballáh samozřejmě USA, Velká Británie, samozřejmě Izrael, EU včetně Česka a další země po celém světě. OSN naopak Hizballáh za teroristickou organizaci nepovažuje, stejně jako například Čína a Rusko. OSN zde provozuje svou misi UNIFIL, která má za úkol obnovení míru a bezpečnosti a pomoci libanonské vládě v obnovení její autority nad oblastí. To je vznešený cíl, ale pravda je taková, že jih Libanonu ovládá bez debat Hizballáh. A za Hizballáh tu muži umírají v boji proti Izraeli, odvěkému nepříteli. Každý den jsou tu slyšet ve vzduchu izraelské drony, které hledají cíle - bojovníky šíitského radikálního hnutí.
Blida je jednou z těch opuštěných a zničených vesnic, z níž už lidé odešli. Nemůžeme točit a fotit rozhodně všechno, jsme v rukou Hizballáhu. Dostaly jsme od nich povolení účastnit se pohřbu, ale naše možnosti jsou omezené. Pokud se koná pohřeby tzv. šahídů, tedy mučedníků, bývá zvykem, že Izraelci neútočí a dají pozůstalým, vesničanům a dalším členům Hizballáhu čas aspoň hodinu na pohřeb. Ten se většinou koná v místě, odkud šahíd pochází. Izraelská základna je tu na dohled, když rakev s mučedníkem dorazí na hřbitov, lidé si tu dělají oblíbená selfíčka s vojenskou základnou v pozadí.
Pohřeb vlastně zase není až tak smutnou záležitostí. I nejbližší příbuzní sice truchlí pro mrtvého vojáka, ale jsou také hrdí, že zemřel mučednickou smrtí. Vlastně ta hrdost převládá. Děti členů Hizballáhu se od mala těší na to, že jednou budou moci následovat svoje příbuzné, kteří padli za věc Hizballáhu.
Procházíme zničenou vesnicí s pohřebním průvodem. Před námi jede vůz se zpěvákem, předzpěvujícím žalmy z Koránu. A nejen to. Co chvíli dav zabouří se zdviženými pěstmi: Nasralláhu, jsme s tebou, smrt Americe, smrt Izraeli!
Těžko si představit, že jednou v jižním Libanonu zavládne mír.
