Místo šátku kalašnikov. Kurdské bojovnice se vzepřely íránskému režimu.
Mapris Mahdi, devatenáctiletá dívka v průběhu protestů proti režimu ztratila kamarádku Fatimu. Rozhodla se vstoupit do Party Azadi Kurdistan (PAK). Momentálně prochází vojenským výcvikem spolu s ostatními děvčaty, která se rozhodla pro cestu boje za svobodu. „Ztratila jsem jednu ze svých blízkých přítelkyň. Bály jsme se jít do nemocnice, protože by nás zatkli. Už jsem tuto situaci nemohla snášet, a tak jsem se rozhodla přijít sem. Chci se umět ochránit a bojovat. Teď jsou někteří z mých přátel ve vězení, protože se účastnili protestů a já nevím, kdy je zase uvidím. Jako Kurdové jsme neustále utlačováni. Chci, aby ženy měly stejná práva jako muži a sami se mohly rozhodnout, jestli budou nosit šátek a zakrývat si povinně vlasy,“ říká mi se slzami v očích. Potkávám ji v horách iráckého Kurdistánu.
„Ztratila jsem jednu ze svých blízkých přítelkyň. Bály jsme se jít
do nemocnice, protože by nás zatkli."Mapris Mahdi, íránská kurdská bojovnice
Party Azadi Kurdistán znamená v překladu Strana svobody Kurdistánu. Byla založena v roce 1991 skupinou íránských kurdských bojovníků za svobodu pod vedením Saieda Yazdapany. Kurdové, kteří do strany vstoupili, se považují za národně osvobozeneckou stranu. Bojují za dosažení národní suverenity a bezpečnost pro všechny Kurdy. Zapojili se do války proti Islámskému státu společně s dalšími iráckými a kurdskými silami. Klíčovou roli sehráli v iráckém Kirkúku, kde bojovali proti IS a tam také prošli vojenským výcvikem pod vedením americké armády. Považují se za středo-levou politickou stranu. Jejich politický program je založen na vizích genderové rovnosti, demokratického právního státu, míru a soužití s ostatními menšinami, které žijí v regionu Kurdistán. Jsou velmi sekulární, touží žít v parlamentním systému, který́ bude respektovat všechna etnika na základě Všeobecné deklarace lidských práv OSN.
Nic by neoslabilo Írán víc než svoboda Kurdů
Kurdové jsou jednou z nejvíce utlačovaných etnických skupin na světě. Doufají, že opětovné sjednocení Kurdistánu a mír v této oblasti může přinést Kurdům spravedlnost. Nic by neoslabilo íránský režim více než nezávislý́ Kurdistán. PAK má v současné době okolo 3000 bojovníků, z toho více než 30 procent tvoří ženy. Jejich vojenské základny jsou umístěny v iráckém Kurdistánu. Ženy, které utíkají z Íránu a přidávají se k této straně, jsou přesvědčeny, že toto je jediná šance na svobodný život.
PAK má v současné době okolo 3000 bojovníků,
z toho více než 30 procent tvoří ženy.
Trifa Mohammed je velitelkou ženské jednotky operující v kurdských horách. Během vojenského cvičení v horách nedaleko Erbilu se mi svěřila: „Nedokážete si představit, co pro nás znamená ten pocit volně dýchat, už jen to nám dává pocit svobody.“ V horách se Kurdky schovávají před íránskými útoky. Jsou to skoro tři roky, kdy na ně íránská armáda brutálně zaútočila. Ve středu ráno 28. září 2021 zahájily Sbory islámských revolučních gard, IRGC, raketové a bezpilotní útoky na centrální vojenské základny PAK. Byl to nejsmrtelnější útok za poslední dvě desetiletí. Během těchto útoků bylo zabito deset jejich členů. Útoky byly zahájeny v návaznosti na protesty v Íránu. Tehdy lidi do ulic přivedla smrt Mashi Amini, kterou zavraždil režim. Zatkli ji za nedostatečně cudné oblečení. Ve vězení krátce na to zemřela. Írán útok na Kurdy z PAK označil za útoky na “teroristy”. Označil je za původce protestů, které se rozhořely po celé zemi. Během těchto útoků došlo také k zabití a zranění několika civilistů.
Ženy se silnou disciplínou
Bojovnice z PAK působí velmi silným dojmem. Jejich život je zaměřen na disciplínu. Každý́ den mají stanovený přesný́ režim, který́ se skládá převážně z vojenského výcviku a hodin studia politiky. Stát se součástí PAK pro tyto ženy znamená uzavření cesty zpátky do Iránu a možnosti vrátit se domů. Íránem jsou považované za teroristky. Na rozdíl od jiných vojenských kurdských skupin v Iráku a Sýrii, kde manželství nebo jakýkoliv intimní vztah je zakázán, u PAK je toto povoleno. Dívky mají možnost si založit svoji rodinu. “Přidat se k PAK bylo pro mě velké rozhodnutí. Bylo pro mě velmi těžké opustit rodinu, ale vím, že mě v mém rozhodnutí podporuje. Zvolila jsem si tuto cestu, a chci bojovat za svobodu a práva žen. Vážíme si veškeré solidarity žen po celém světě, které gestem stříháním svých vlasů dávají najevo podporu našim ženám a všem ženám po celém světe, které jsou utlačovány,“ dodává Mapris.
Svět je hluchý a slepý
V horách u Erbilu se momentálně skrývá několik stovek íránských bojovnic. „U PAK jsem sedm let,“ říká mi velitelka Trifa. „Přišla jsem sem kvůli tomu, jak nás íránský režim ponižoval. Svět je k dění v Íránu slepý́ a hluchý. Už více než čtyřicet let trpíme pod tímto režimem a už nechceme mlčet. Jsme připraveni na jakoukoli konfrontaci, i když na nás střílejí balistické rakety a my máme jen kalašnikovy,“ říká odhodlaně.
I přesto všechno u Kurdek z PAK panuje dobrá nálada a během oběda, který se servíruje na zemi na dlouhém plastovém ubruse, se vtipkuje. I když se zdá, že světu záleží na tom, co se děje v Iránu, světoví lídři zatím stojí stranou. Solidarita žen, která se objevuje na sociálních sítích po celém světě, rozpoutala jedinečnou kampaň za ženská práva. „Od chvíle, kdy začaly v Íránu protesty, k nám přišla spousta nových členek. Máme jedinou možnost – bojovat. Požádali jsme o mezinárodní pomoc. Zatím ale nemáme žádnou odpověď,“ dodává Trifa a v očích má smutek. Zároveň se v nich však zračí nekonečná touha po svobodě.
