Reportérky mají 1. místo v Czech Press Photo za reportážní snímky z Ukrajiny

„Fotky jsem přihlašovala na poslední chvíli, asi hodinu před uzávěrkou. Nestíhala jsem. Měla jsem zrovna krátký čas mezi dvěma cestami na Ukrajinu, nevěděla jsem, kam dřív. Původně jsem ani letos nic nechtěla přihlašovat. Vlastně jsem té sérii vůbec nevěřila,“ říká zakladatelka Reportérek Lenka Klicperová. Vítězná série obsahuje devět fotografií nazvaných jednoduše Třetí rok. Takhle ji autorka popsala: Mělo to celé trvat tři dny, ale realitou je již třetí rok války na Ukrajině. Dávno nejsme šokovaní a nebojíme se, že Putin vtrhne za hranice Ukrajiny. Bránící se země je ale stále vyčerpanější a těžko odolává přesile protivníka. Přesto všechno stále bojuje. Vítězný konec je stále v nedohlednu…

Za každou z fotografií se skrývá příběh, všechny byly pořízený na různých místech. Fotka dělostřelce s prázdným pohledem vznikla na jaře letošního roku. Spojené státy zadržovaly finanční pomoc Ukrajině. Fronta se ocitla bez munice. „Stydím se podívat se pěchotě do očí,“ říká velitel dělostřelců na frontě na linii před vesnicí Pisky.

Další dvě fotky vznikly v ostřelovaném Pokrovsku. Donbaské hornické město se stalo terčem ruského útoku na konci léta. Po pádu Avdijivky se začala fronta přibližovat. Město se vylidnilo. Každý den sem dopadají desítky ruských raket a klouzavých bomb. Pokrovsk nemilosrdně ničí rakety, bomby i dělostřelectvo. V září se Rusové dostali na linii 8 km od města. Nikdo ve městě nevěří, že ho Ukrajinci udrží. Dnes je situace po pádu sousedního města Kurachové ještě horší.

V červnu se otevřela na východě Ukrajiny nová fronta – Rusové podnikli výpad přes hranice Charkovské oblasti a udrželi se tam. Lenka fotografovala ve vesnici Lypcy s českými příslušníky mezinárodní legie na charkovské frontě. 

V Kyjevě zachytila dojemné gesto spolubojovníka německé bojové záchranářky Diany Wagner, členky Mezinárodní legie Ukrajiny, která zahynula při plnění svých úkolu - tedy záchrany raněných na frontě.

U Časiv Jaru pracovala s ukrajinskými dělostřelci. Od února se Rusové snaží dobýt strategicky položené město Časiv Jar, nedaleko Bachmutu. Zde obrana stále drží, i když Ukrajinci bojují často se starým sovětským vybavením. Na snímku je zamaskované dělo Gvozdika staré čtyřicet let v akci.

V létě už bylo kvůli množství nepřátelských dronů v oblacích téměř nemožné vyzvedávat přes den raněné z fronty. Většinou se evakuuje až v noci. Zde jedna z řídkých denních evakuací u vesnice Karlivka. Ta je nyní již v ruských rukou.

Věčný tank, tak se jmenuje snímek ukrajinského tanku za Konstantynivkou. Ačkoliv se zdálo, že zbraní, která změní dynamiku válku jsou drony, tanky hrají stále svou nezastupitelnou roli. Zejména na jaře, kdy Ukrajinu ovládne rasputica a půda se promění na lepivé bláto. Drony jsou ovšem nadějí Ukrajiny. Ukrajinci začali produkovat sami velké množství dronů, zbavují se tak alespoň částečně závislosti na zahraniční pomoci. Na frontě se jich denně spotřebují tisíce. Ukrajinští vojáci ze speciální dronové jednotky na donbaské frontě. Jakoby vítězné gesto. Kdo ale ví, co přinese rok 2025…

Letošní jubilejní 30. ročník vyhlašoval vítěze v osmi kategoriích. Soutěžilo 256 fotografek a fotografů, kteří přihlásili přes 4500 fotografií. Ceremoniál proběhl v pražském Národním muzeu, se kterým soutěž spolupracuje a v němž také probíhá následně výstava prací. Tu letos budou moci návštěvníci zhlédnout v Nové budově od 10. ledna do 23. dubna. Celý ceremoniál ozářili kouzlem svých osobností dva významní čeští fotografové, kterým se tleskalo ve stoje. Cenu za celoživotní dílo převzal osmasedmdesátiletý dokumentární fotograf, vysokoškolský pedagog, kurátor a organizátor kulturního života Jindřich Štreit. Ocenění mu předal první držitel této ceny, člen agentury Magnum Photos Josef Koudelka.

Fotografií roku se stal snímek z olympiády Petra Davida Joska, který zachytil atleta běžícího přes překážky.