Ve stínu šáha… A co na to Rusko? Komentář Lenky Klicperové k izraelsko-americkým úderům na Írán.
Před pár týdny byly ulice Teheránu plné demonstrantů proti íránskému teokratickému režimu ajatolláhů. Dnes jsou opět plné – ale těch, co truchlí po zabitém duchovním vůdci Chameneímu. Kdyby izraelsko-americký úder přišel o pár týdnů dřív, možná by bylo možné mít částečnou naději, že bude ultrakonzervativní náboženský režim svržen.
Smrt Chameneího ale paradoxně možná Íránce spojí proti americko-izraelskému nepříteli. Chameneí jim říkal Malý Satana a Velký Satan. Stejnou rétoriku používají také příslušníci Hizballáhu v Libanonu a vůbec ti, kdo šíitského vůdce a jeho ozbrojené složky podporují. Chameneí už je u Satana a dobře mu tak. Ale režim musel být na tuto situaci připraven – jednak byl ajatolláh už dost pokročilého věku (86 let) a pravidelně se ho zejména Izrael pokoušel najít a zlikvidovat. S možností, že se to podaří, museli velitelé Národních revolučních gard i ostatní ajatolláhové počítat. Takhle se možná stane i to, že smrt nejvyššího duchovního vůdce opět režim posílí – tedy především nenávist a nechuť k Izraelcům a Američanům.
Co na to šáh?
Z tepla a bezpečí svého amerického azylu se opět hlasitě ozval šáh, který vyzývá Íránce ke svržení režimu. Aby prý mohl uskutečnit svůj plán (rozuměj to, co mu poradili Američané). Těm by se jistě hodilo, kdyby lid vyšel do ulic, svrhl vládu a instaloval nejstaršího potomka posledního šáha svrženého islámskou revolucí v roce 1979. Jenže šáh rozhodně není pro Íránce synonymem pro hospodářský rozvoj a demokracii. Jeho vláda byla autoritativní a krvavá. Byl to právě šáh Rezá Pahlaví, kdo položil základy brutální milice Savak, která měla na svědomí zvěrstva a mučení, jakého se uměl o trochu později dopouštět snad jedině asadovský syrský režim. V roce 1959 šáh de facto uznal stát Izrael. S tou stejnou myšlenkou přichází i jeho syn Rezá. Ale to nemusí být zdaleka pro většinu Íránců atraktivní, zvláště nyní, v době úderů spojených izraelsko-amerických sil.
Na síti X vyzval Pahlaví představitele režimu, aby se vzdali íránskému lidu. „Přihlaste se k věrnosti mému plánu a našemu rámci pro přechod, a předejte moc bez dalšího krveprolití,“ napsal. To znamená, že on má společný plán s Američany. Chce po íránských občanech, aby vyšli do ulic a postavili se dobře vybaveným a vycvičeným, početně silným Národním revolučním gardám. A také, aby se postavili proti svým spoluobčanům, kteří dnes pro Chámeneího truchlí. Chce toho po nich hodně. Jenže pro spoustu Peršanů je jen americkou loutkou, a navíc potomkem despoty, od jehož praktik se nedistancoval. Je to od Američanů sázka na správného koně? To ukáže čas. Ale jeho výchozí pozice není zrovna jednoduchá.
Ruské nicnedělání
Preventivní údery na Írán odsoudilo Rusko, ale třeba i Španělsko. V Karáčí vyšli lidé vzít útokem americkou ambasádu. V Iráku, kde je velký počet šíitů, také. Tajemník nejzbytečnější organizace na světě (OSN) António Guterres vyzval k uklidnění situace. Která se samozřejmě uklidní, až rozhodnou hlavní aktéři, nikoliv tento tlachal. Co je ale na tom všem zajímavé – absence jakékoliv pomoci Ruska a Číny. U Číny je to pochopitelné – ta se do žádných zbytečných konfliktů hnát nepotřebuje, stačí jí boj ekonomický. Rusko s Íránem spolupracovalo a obchodovalo v rámci své „Speciální vojenské operace“ velmi živě. Z Íránu pocházejí právě drony Šahíd, které tak decimují Ukrajinu. Jenže Rusko už Írán nepotřebuje, takže proč by se mělo zatěžovat něčím větším než slovním odsouzením. Odkoplo Írán stejně jako třeba nedávno Američané Kurdy. Šahídy si Rusové dávno vyrábí sami, navíc je podstatně zdokonalili. Rusko nemá chuť ani sílu si s ajatolláhy pálit prsty. Přestože si Putin ještě nedávno potřásal ruce se zesnulým nejvyšším představitelem náboženských fanatiků a ujišťovali se o vzájemných sympatiích. Jak se to kdysi napsal Karel Havlíček Borovský: „Nechoď, Vašku, s pány na led, neboť mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme.“
Syrský ruský scénář
Viděli jsme to už podruhé. Rusové dělají stejné nic jako v Sýrii, kde se omezili na poskytnutí útočiště pro Bašára Asada a vyjednali si svou další přítomnost na základnách v Latákii a Tartúsu. Na víc se Rusko nezmohlo. Nepochybně by chtělo hrát roli hegemona na Blízkém Východě, ale tato role už mu dávno nepřísluší. Má sílu vést válku na Ukrajině a bude ji mít, pokud bude Putina podporovat Čína. Ale v tomto prostoru Rusové prohráli. Třeba to bude nakonec podobné i na té Ukrajině.
P.S. Podle Trumpa „americké ozbrojené síly zahájily rozsáhlou vojenskou akci, jejímž cílem je bránit občany Spojených států, jejich vojenské základny a americké spojence.”
To budou občané USA nepochybně moc rádi! Zejména až budou platit daně...
Líbí se vám naše práce? Práci Reportérek můžete podpořit předplatným na webu www.reporterky.cz, na platformě HeroHero/Reporterky, odběrem kanálu Reportérky na YouTube nebo zasláním libovolné částky na číslo účtu 266867891/0600. Děkujeme!
