Je osm hodin večer. Tisíce lidí se sešly na Aviatičiském trhu v bělehradské čtvrti Zemun. Ve stejnou dobu se další tisícovky lidí potkávají ve čtvrti Nový Bělehrad. V půli cesty se setkají a společně jdou k budově nejvyššího soudu. V čele průvodu jdou studenti ze Zemědělské univerzity. Právě oni dnešní protesty svolali.

„Pumpáj,“ rozpumpujte to, křičí dívka v zelené vestě do megafonu. A tisíce lidí ji poslechnou. Začnou provolávat hesla proti srbskému prezidentovi Aleksandarovi Vučićovi, často vulgární. Atmosféra houstne, když jde dav kolem kanceláře vládní strany SNS. Na Vučićův portrét v mžiku dopadají rajčata, kameny a pytlíky s růžovou barvou, které se mu rozprskávají po celém obličeji. Místo očí mu někdo namaloval červené kříže. 

Dopředu nikdo neví, kde a kdy protesty budou. Informace se šíří přes sociální sítě.

Uros, srbský demonstrant

„Dopředu nikdo neví, kde a kdy protesty budou. Lidé se to dozví až tak dvě hodiny před začátkem akce. Informace se šíří přes sociální sítě,“ vysvětluje nám Uros, který nese na rameni obrovskou srbskou vlajku. Vedle něj pochoduje Alexandr, který má v ruce dlouhou dřevěnou tyč, další jejich kamarád je hlavní fotograf a má na sobě helmu, ochranné brýle a plynovou masku. To, aby mohl blízko k policistům. K hlavnímu týmu patří i dívka s megafonem, která se snaží dav rozpumpovat. Všichni už vědí, že v jednu chvíli narazí na policejní těžkooděnce, a tak má každý kolem krku šátek, roušku a ochranné brýle proti slznému plynu. I další pochodují v plynových maskách jako Alexandr. Dav je nekonečný. Je zde i mnoho starších lidí, lidí se psy na vodítku, a dokonce i několik vozíčkářů. Nic nenasvědčuje tomu, že brzy dojde k pouliční válce. Lidé si povídají, vtipkují a dělají si legraci z policistů, kteří je celou dobu doprovází. „Koho chráníte?“ ptají se policistů.

Nad hlavami se mnohým tyčí transparenty s nápisy jako „Ještě nejsme unavení. Čím větší obušky, tím menší má SNS penisy. Je čas s námi mluvit.“

Tvrdé represe

Vláda Alexandra Vučiće se ale rozhodla reagovat na protesty přesně opačně – tvrdě a represemi. Proti demonstrantům tak povolali těžkooděnce, kteří začali nasazovat slzný plyn, dýmovnice a petardy. Prezident Vučić dokonce demonstranty označil za teroristy a slíbil ještě tvrdší postup. Za posledních devět měsíců byly zatčeny už stovky demonstrantů. Třicet pět z nich stále zůstává ve vazbě. „Obvinění z terorismu a zločinům proti státu jsou u nás novou věcí, myslím, že tím chtějí zastrašit veřejnost. Jenže každé zatčení vyvolá ještě větší protesty,“ vysvětluje Djodje Dimitrov, politolog z European Policy Centre v Bělehradu.

„Zřícení střechy je jen špičkou ledovce rozsáhlé korupce v Srbsku. Jsme jednou z nejvíc zkorumpovaných zemí na světě. A to se musí změnit, naše společnost chce změnu,“ říká Savo Manojlović, právník a leader hnutí Kreni Promeni. „Vládu teď podporuje tak 35 až 40 procent obyvatel, hlavně na vesnicích a menších městech. Vláda kontroluje všechna veřejná média,“ říká Dimitrov.

Vláda kontroluje všechna veřejná média.

Djodje Dimitrov, politolog z European Policy Centre v Bělehradu.

Spolu s demonstranty se hlavními ulicemi posunujeme směrem k centru města, cílem je budova Nejvyššího soudu. Jenže zde se musí všichni zastavit. Na demonstrující už zde čekají kordony těžkooděnců a demonstrující dál nechtějí pustit.

„Koho chráníte,“ křičí na ně demonstranti. Obě skupiny zde stojí proti sobě. Mezi demonstranty se objevují mladí muži v kuklách či s baseballovými pálkami. Natáčím je. Přicházejí ke mně a chtějí, abych jim odevzdala telefon. Poté, co jim ukážu novinářské průkazy, omluví se. „Nikdo neví, kdo ti muži jsou, nejsou to studenti, myslíme si, že to jsou vládní provokatéři,“ říká mi studentský organizátor Alexandr.

Čím dál víc násilí

Faktem je, že se protesty stávají čím dál víc násilnými. Přitvrzují obě strany. O pět minut později se dav přesune ke křižovatce, která je obklopena dalšími desítkami těžkooděnců. V ulicích jezdí velké množství obrněných transportérů. Mezi demonstranty roste frustrace, že nemohou pokračovat dál. Někteří vytahují petardy a hází je na policisty.

Ti odpovídají stejně a během chvíle scéna připomíná spíš válečnou zónu než evropskou metropoli. Lidé se dávají na překotný úprk. Slzný plyn zabraňuje člověku dýchat a dráždí sliznice, zůstat mohou jen ti, kdo mají plynové masky. Lidé utíkají do bočních ulic na sídliště a hledají úkryt v budovách. Chodby paneláků jsou plné slzících lidí. Dveře některých bytů se otevírají a lidé podávají demonstrantům lahve s vodou. Je potřeba se napít a vypláchnout oči. „Je to strašné, už ani nepočítám, kolikrát jsme měli byt naplněný slzným plynem. Ale je to cena za svobodu. Já a moje žena obdivujeme ty mladé lidi, kteří mají sílu na něco, co my už nedokážeme,“ říká starší muž, který přišel spolu s manželkou dát lidem vodu.

23 000 protestů

S rostoucím násilím v ulicích přibývá i počet zraněných. „Nejčastěji vyplachujeme oči kvůli plynu a časté jsou i tržné rány na hlavě. Mnoho lidí má popáleniny od petard,“ říká studentka architektury Angelina, která je dobrovolnou záchranářkou. Desítky lidí pochodují k poslednímu bezpečnému místu, kterým je Zemědělská univerzita. „V Srbsku platí, že na akademickou půdu ozbrojené složky nesmí vkročit. Je to chráněné území,“ vysvětluje Alexandr. I když je po půlnoci, na univerzitě je živo jako v devět hodin ráno. Na budově visí obrovský nápis „Blokáda“ a ve všech okolních ulicích leží převrácené kontejnery. Další způsob, jak vyjádřit policii – tudy cesta nevede.

K blokádě se připojily všechny univerzity po celé zemi. Stejně tak se k protestům připojila většina měst a vesnic. Podle oficiálních odhadů se za posledních devět měsíců v Srbsku konalo už 23 tisíc protestních akcí. Při největším protestu v březnu bylo v ulicích Bělehradu 350 tisíc lidí. Drobné protesty se ale konají každý den po celé zemi. V 90 městech po celé zemi se totiž zastaví život v 11 hodin 52 minut. Lidé drží 16 minut ticha za 16 oběti tragédie v Novim Sadu. Lidé vyjdou do ulic a stojí v pozoru a tichu. Každý den, už devět měsíců.

Červené rukavice

My jdeme na jednu z nich v Bělehradu. Už deset minut před pietou na místo této rušné křižovatky přijíždí policejní auta a místo uzavřou pro auta i autobusy. Přichází účastníci piety. Většinou starší lidé. Někteří mají červené rukavice, které symbolizují krev na rukou srbské vlády. Jiní drží transparenty požadující potrestání viníků. Většina lidí se ale jen postaví doprostřed křižovatky a mlčky stojí 16 minut.

Ke konci piety přichází mladá černovlasá žena a začne vulgárně urážet mlčky stojící lidi. Nakonec po velké hádce ženu se vztyčeným prostředníčkem odváží na policejní stanici. Na pietu přišla i dnes Jelena Nikitinová. Když se dozví, že jsme z Česka, rozzáří se. „Můj děda i babička byli z Čech. Děda z Brna, babička z Českého brodu,“ usmívá se a vysvětluje, že na pietu jde pokaždé, když může, stejně tak na demonstrace. „Studenti nám starším otevřeli oči a ukázali, že posledních 30 let žijeme v hrozném systému, který je nutné změnit. Naše starší generace by sama změnu nedokázala. Ti studenti jsou jako moje děti, a proto je podporuju,“ říká paní Jelena.

Vučić kontruje

Vláda má nyní podporu zhruba třetiny obyvatel, zejména na venkově. I Vučićovi příznivci vyráží do ulic a ukazují podporu vládě. V centru Bělehradu pro ně vláda dokonce zřídila stanové městečko, a to přímo naproti budově parlamentu v Pionýrském parku. Oficiálně ho zde v březnu založila skupina „studentů“, ve skutečnosti se ale ukázalo, že většinu obyvatel tvoří muži napojení na vládní stranu SNS – pracovníci státních firem, veteráni rozpuštěných speciálních jednotek i bývalí členové nechvalně známé JSO (Jednotky pro Speciální Operace). Ke stanům provládních lidí se ale nemůžeme dostat. Celé stanové městečko je obehnáno zátarasy. Povolení nedostaneme a nikdo se s námi novináři bavit nechce. Místní média ironicky začala mluvit o „Ćacilandu“ – pojmenovaném podle slangového označení pro vládní struktury. „Veřejný park se stal bitevním polem propagandy,“ píší bělehradští komentátoři.

Srbská opozice je rozdrobená

Vedle studentů vede část protestů i hnutí Kreni Promeni, které založil srbský právník Savo Manojlović. Potkáváme se ním v parku, kousek od jeho domova, kde žije s manželkou a dcerou. Manojlović vedl protesty proti těžbě lithia a vládě už v roce 2021 a 2022. Dnes je srbskou opoziční celebritou. Netají se ani politickými ambicemi a chce kandidovat v dalších volbách.

„Srbská opozice je rozdrobena, musíme se spojit a věřím, že můžeme po 15 letech naši zemi změnit. Dialog s Vučićem odmítáme, chceme předčasné volby,“ říká. Kvůli kritice vlády byl už mnohokrát zatčen. „Dostávám výhrůžky na telefon, kontaktují rodinu, vyhrožují. Ale nebojím se, děláme to pro naše děti, aby už žily v lepší zemi,“ říká. Podle něj nemají protesty podporu Evropské Unie. „Unie má s Vučićovou vládou dobré vztahy, protože mají zájem získávat srbské lithium na výrobu elektromobilů. EU podepsala dohodu se srbskou vládou a Srbsko je tak pro ni strategický partner, pokud jde o tzv. Green deal. Unie obětovala tlak na demokracii v Srbsku výměnou za lithium,“ říká Manojlović. Vstup do EU nyní v Srbsku podporuje jen kolem 40 procent obyvatel. Srbové se často odvolávají do své historie, kde dokázali bojovat proti Osmanům i nacistům, mají silnou národní hrdost a odbojnost je součástí jejich historie.

„Naše instituce s občany nekomunikují a nám nezbylo nic jiného než ulice. Každý násilný čin v ulicích je důsledkem toho, že nemáme fungující státní instituce a nevzdáme se, budeme pokračovat,“ říká Manojlović a rezolutně odmítá dialog, který jim Vučič nedávno nabídnul.

Když se po půlnoci vracíme z ulice, město je tiché. Jen odpadky a převrácené kontejnery připomínají den plný hněvu. Na univerzitách ale stále svítí světla a studenti nespí. Srbský boj o budoucnost totiž neskončil.