USA jednají o vyzbrojování íránských Kurdů. Mají oslabit režim zevnitř

Americká zpravodajská služba CIA podle několika zdrojů pracuje na vyzbrojování kurdských sil. Většina nyní působí v iráckém Kurdistánu v exilu. Jde celkem o pět kurdských milic a stran, které mají dohromady zhruba osm tisíc vycvičených a odhodlaných bojovníků, a to jak mužů, tak žen. Nejsilnější milice PJAK má zhruba 3 000 bojovníků. PJAK má ale napojení na Kurdskou stranu pracujících PKK, proti níž dlouhodobě bojuje Turecko. Mezi další silné kurdské milice patří PAK, KDPI a Komala.

Už vloni těchto pět íránských kurdských politických stran oznámilo vytvoření společné koalice proti íránskému režimu. Ta zahrnuje politickou chartu, společné vedení i vojenskou koordinaci. Přitom v minulosti byly tyto organizace rozdělené a spolupracovaly jen omezeně. Prezident Donald Trump o víkendu jednal s kurdskými lídry a v úterý hovořil přímo s Mustafou Hidžrím, prezidentem Demokratické strany íránského Kurdistánu (KDPI).

Pokud by došlo k dalšímu posunu, museli by se kurdští bojovníci přesunout z Iráku do Íránu přes tajné stezky v horách. „V mnoha oblastech je tam vybudována síť tunelů a jeskyní, kde se mohou skrývat a odkud mohou vést svůj boj,“ řekl Reportérkám zdroj, který si nepřeje být jmenován.

Podle bezpečnostních zdrojů byly zbraně do západního Íránu pašovány už od loňského konfliktu mezi Íránem a Izraelem. Izraelské údery nyní míří na íránské vojenské základny u hranic s Irákem, což by podle analytiků mohlo otevřít prostor pro operace kurdských ozbrojených skupin.

Většina členů kurdských íránských organizací dnes působí v iráckém Kurdistánu, kam se řada íránských Kurdů v minulých desetiletích uchýlila před represí íránského režimu. Tam také získali vojenské zkušenosti. Mnozí z nich se v letech 2014 až 2017 účastnili bojů proti ISIS po boku kurdských jednotek pešmergů a jednotek YPG/YPJ v Sýrii.

Kurdové by mohli sehrát zásadní roli v boji proti íránskému režimu zevnitř, tedy přímo v Íránu. Kurdové jsou největší íránskou menšinou a také tou, která je nejvíc odbojná a nejvíc režimem utlačovaná. Podle Organizace pro lidská práva Kurdů bylo mezi lety 2012 a 2025 v Íránu popraveno 926 kurdských občanů, a to pouze na základě případů, které byla organizace schopna monitorovat a dokumentovat. Skutečný počet bude tedy mnohem vyšší.

Pro Kurdy to tak může být historická šance, jak si vydobýt autonomii a přispět k pádu nenáviděného režimu. Napětí mezi Íránem a Spojenými státy spolu s izraelskými údery otevírá novou kapitolu kurdské otázky na Blízkém východě. Pro Kurdy v regionu může současná krize znamenat historickou příležitost – ale také velké riziko.

Současně ale mezi Kurdy v Iráku roste obava, že konflikt může zasáhnout i jejich region. Írán totiž nedávno bombardoval letiště v Erbílu a na hranice s iráckým Kurdistánem přesunul velké množství těžké techniky.

Navíc Írán už v minulosti útočil na základny kurdských opozičních skupin v severním Iráku. Pokud by napětí dále eskalovalo, mohl by Teherán znovu zasáhnout právě tam. Nyní Írán rozmístil velké množství vojenské techniky na hranice s iráckých Kurdistánem. Kurdský region by se tak mohl stát bojištěm širšího regionálního konfliktu.

Írán využívá milice v Iráku

Situaci navíc komplikuje fakt, že Írán má v Iráku silný vliv. V zemi působí řada proíránských šíitských milic, například Kataib Hizballáh, které jsou úzce napojené na íránské Revoluční gardy. V Iráku působí i šíitské milice Hašd aš-Šaabí, které mají více než sto tisíc bojovníků a jsou napojeny také na íránský režim. Tyto skupiny už varovaly, že v případě další eskalace mohou zaútočit na americké síly i na kurdské regiony v severním Iráku.

Historická šance – i velké riziko

Pro mnoho Kurdů představuje oslabení íránského režimu historickou příležitost. Pokud by Teherán ztratil kontrolu, mohlo by to vést k větší autonomii Kurdů v Íránu a k omezení represí. Zároveň ale existují obavy, že režim může proti kurdským oblastem zasáhnout ještě tvrději, což by mohlo vyvolat novou uprchlickou krizi a destabilizovat celý region.

Kurdistán v severním Iráku tak dnes stojí v nejisté pozici – mezi možností historické změny a rizikem, že se stane dalším bojištěm blízkovýchodního konfliktu.

Teherán hrozí separatistům

Íránské vedení reaguje ostrými varováními. Ali Larídžání, který nyní řídí stát oslabený sérií zásahů proti nejvyšším představitelům režimu, pohrozil „separatistickým skupinám“ tvrdými následky. Zajímavé je, že podobně se vyjádřil i exilový korunní princ Rezá Pahlaví, kterého někteří západní politici považují za možnou alternativu současného režimu. Kurdskou koalici označil za separatistickou.

Současný režim i část opozice se tak shodují alespoň v jednom bodě – odmítají myšlenku kurdské autonomie.

Opozice existuje hlavně na internetu

V Íránu nnyí neexistuje organizovaná opozice proti režimu. Íránská diaspora dokáže mobilizovat protesty na sociálních sítích a vytvářet virální obsah, ale chybí jí organizační struktura přímo uvnitř země. Neexistují politické strany s prokazatelným vlivem v Íránu. Alespoň zatím. Výjimkou jsou právě kurdské organizace.

Poučení ze Sýrie

Současná situace ale začíná připomínat začátek syrské občanské války. V Sýrii Kurdové postupně vybudovali vlastní autonomní správu a ozbrojené síly – Syrské demokratické síly. Ty se později staly hlavním spojencem Spojených států v boji proti Islámskému státu. Letos v lednu USA Kurdy opustily, ukončily jejich podporu a nechaly Kurdy napospas islamistickému sunnitskému režimu Ahmada Šary. Ten byl dříve lídrem al-Káidy v Sýrii a Kurdové proti němu bojovali. Pro syrské Kurdy jsou tak USA spojencem, který je nakonec opustil v zájmu jiných spojenců – Kataru, Turecka a Saúdské Arábie.

Válka proti Íránu se rychle přelévá do celého regionu. Jisté je, že kapacity íránského režimu nejsou neomezené a každé oslabení zevnitř může být zásadní. A právě zde mohou menšiny sehrát významnou roli. Riziko, že se z Íránu stane druhá Sýrie, je však obrovské. Mobilizují se totiž nejen Kurdové, ale i sunnitské organizce na jihovýchodě Íránu.  Balúčské militantní organizace se nedávno spojily do koalice, která se jmenuje People’s Fighters Front (PFF) a jsou v nich militantní skupiny označované často jako teroristické a džihádistické (např. Jaysh al-Adl a další). Navázány jsou na Balúče v Pákistánu a rádi by společně vytvořili samostatný Balúčistán.

Po desetiletí si íránský režim uvědomoval hrozbu menšin na svém území a velmi tvrdě je potlačoval. Nyní mu mohou zlomit vaz. 

Markéta Kutilová

Pokud má pro vás naše práce hodnotu a chcete, aby mohla pokračovat, podpořte nás prosím zaplacením předplatného nebo libovolnou finanční částkou na číslo účtu: 266867891/0600