Sexuální otrokyně ISIS potkávaly své násilníky na ulicích Evropy. Nakonec dosáhly uznání genocidy Jezídů.

Před sedmi lety jsem natáčela reportáž v uprchlickém táboře v německých Brémách. Žil tam Masúd, kurdský novinář, kterého v Sýrii unesl Islámský stát. Jeho kameramana islamisté popravili. Masúda měsíce brutálně mučili. Dvakrát ho donutili vykopat si vlastní hrob. Nakonec měl štěstí. Podařilo se ho vyměnit za zajaté bojovníky ISIS a po propuštění uprchl do Německa.

Když jsme spolu natáčeli rozhovor, vyprávěl mi něco, co jsem tehdy jen těžko dokázala pochopit.

Jednoho dne potkal ve Frankfurtu na ulici svého někdejšího mučitele z věznice Islámského státu.

Člověka, který ho bil, ponižoval a čekal na den jeho popravy.

Masúd se rozhodl spolupracovat s německou policií a pomáhal identifikovat členy ISIS, kteří se po pádu chalífátu dostali do Evropy a vydávali se za uprchlíky či žadatele o azyl.

Nebyl jediný. Stejnou zkušenost zažívaly i jezídské ženy.

Dnes je to přesně dvanáct let, kdy Islámský stát zaútočil na irácký Sindžár a rozpoutal jednu z nejbrutálnějších genocid 21. století. Během několika dnů zavraždil kolem 6 000 jezídských mužů a chlapců. Více než 6 000 žen a dětí unesl. Ženy prodával na trzích v Iráku a Sýrii jako sexuální otrokyně, malé chlapce odváděl do výcvikových táborů, kde z nich chtěl vychovat další generaci džihádistů. Přes 350 000 Jezídů muselo uprchnout ze svých domovů. Dodnes bylo objeveno více než 90 masových hrobů a přibližně 2 600 lidí se stále pohřešuje.

A pak se na Jezídy téměř zapomnělo.

Jenže s rozpadem Islámského státu se některým jezídským ženám podařilo uprchnout ze sexuálního otroctví. Mnohé získaly azyl v Evropě. A právě hrstka těchto neuvěřitelně statečných žen se rozhodla nemlčet.

Stejně jako Masúd potkávaly na ulicích německých měst své bývalé věznitele. Poznávaly muže a ženy, kteří je znásilňovali, prodávali jako otrokyně nebo vraždili jejich děti. Oznamovaly je policii a znovu proti nim svědčily u soudů. Představte si tu odvahu. Po letech znovu stanout tváří v tvář člověku, který vás zotročil.

Tváří tohoto boje se stala Nadia Murad. Mladá jezídka, která sama přežila sexuální otroctví ISIS. Společně s lidskoprávní advokátkou Amal Clooney roky přesvědčovala svět, že nejde jen o další válečný zločin, ale o genocidu. Jejich práce vedla ke vzniku vyšetřovacího týmu OSN UNITAD, který začal systematicky shromažďovat důkazy o zločinech Islámského státu.

První spravedlnost ale nepřišla z Haagu. Přišla z evropských soudních síní.

Nejdále se dostalo Německo, které jako první na světě začalo soudit členy ISIS za genocidu Jezídů. Pravomocně odsoudilo nejméně osm pachatelů, mimo jiné iráckého džihádistu Tahu Al-J. nebo irácký manželský pár Twana H. S. a Asia R. A., kteří zotročovali dvě jezídské dívky.

Taha dostal doživotí za umučení a vraždu 5 leté holčičky Nory. Nora byla se svojí matkou unesena ze své vesnice v severním Iráku během nájezdů ISIS v roce 2014. Noru si i s její maminkou koupil na trhu otroků právě Taha. Dovedl je jako otrokyně k sobě domů v irácké Falúdži, kde žil se svoji manželkou - Němkou Jennifer Weinischovou. Holčička onemocněla a jednoho dne se pomočila do postele. Za trest ji Taha řetězy připoutal do okna na přímé slunce, kde ji nechal zemřít žízní. A to vše před zraky Nořiny matky, která to vše musela sledovat a která svědčila u německého soudu proti Tahovi i Jennifer. Jeho manželka Jennifer byla odsouzena za neposkytnutí pomoci na 10 let. Matku zastupovala advokátka Amal Clooneyová. Tento doživotní trest za genocidu jezdíů byl prvním, který padnul za masakry jezídů.
Taha žil od roku 2015 v Turecku v městě Saman, kde pomáhal členům ISIS, kteří hledali v Turecku útočiště. Pak se přesunul jako uprchlík v roce 2018 do řeckých Atén, kde byl v roce 2019 zatčen a předán do Německa.

Další přelomové rozsudky padly ve Švédsku, Nizozemsku a letos také ve Francii, kde byl za genocidu odsouzen francouzský džihádista Sabri Essid, jenž držel jezídské ženy jako sexuální otrokyně. Odsouzen byl v nepřítomnosti, protože jeho osud není jistý. Údajně byl zabit, důkazy ale chybí. Pokud by se vrátil do Francie, půjde okamžitě za mříže. 

Je až absurdní, že nejvíce spravedlnosti se Jezídům dostalo ne v Iráku, kde byla genocida spáchána, ale ve Frankfurtu, Mnichově, Stockholmu nebo Paříži. Zatímco v Iráku byly tisíce členů ISIS většinou souzeny pouze za terorismus, evropské soudy jako první pojmenovaly podstatu jejich činů – genocidu.

A přesto ani dnes není příběh u konce.

Podle jezídských organizací zůstávají desítky až stovky jezídských žen a dětí stále v zajetí islamistů v Iráku a Sýrii. Některé byly po pádu ISIS prodány jiným ozbrojeným skupinám, jiné dodnes žijí v rodinách svých únosců. Tisíce rodin stále čekají na své pohřešované.

Na Jezídy si svět vzpomene jednou za rok. Oni ale s následky genocidy žijí každý den.

Dnes víme, že šlo o genocidu, první pachatelé sedí ve vězení. Není to ale zásluha politiků ani mezinárodních institucí. Svět nejenže Jezídy neochránil, ale ani pachatele aktivně nehledal. Nakonec je musely usvědčit samotné ženy, které přežily jejich otroctví. 

Je to zásluha přeživších a důkaz, že spravedlnost, svobodu a práva si musí každý vybojovat nakonec sám. 

Dezinformace jsou zdarma. Kvalitní novinařina je často za paywallem. My jsme platební bránu zrušily. Otevřely jsme Reportérky všem. Jsme reportérky s odvahou, ale hledáme Spojence. Přidejte se k nám a podpořte naši práci na Doniu
Nebo se staňte naším Spojencem v klubu 

Sledovat nás můžete i na platformě Hero hero https://herohero.co/reporterky

Děkujeme za podporu!