Resort, nebo strategická operace? Na albánském Sazanu nejde jen o plameňáky

 Albánie mluví o turistickém rozvoji. Evropa zatím hlavně o ekologii. Edi Rama o modernizaci země. Jared Kushner o luxusním resortu. Ivanka Trumpová o romantickém „objevení“ panenského ostrova.

Jenže možná se všichni díváme špatným směrem.

Sazan není jen krásný ostrov. Je to strategický bod u vstupu do Vlorského zálivu, v prostoru Otrantského průlivu, tedy námořní brány do Jadranu. Je to místo mezi Albánií a Itálií, na dohled od Evropské unie, na rozhraní Jaderského a Jónského moře, poblíž tras, které mají význam pro obchod, migraci, energetiku, námořní logistiku i bezpečnost.

A právě tam má vyrůst projekt spojený s Trumpovou rodinou, financovaný přes investiční struktury, do nichž tečou miliardy z Perského zálivu. Ano, s tím samým Trumpem, který se začal odklánět od spojenectví s Evropou. A místo toho dělá vše za peníze svých nových přátel – sunnitských monarchií Perského zálivu – tedy Kataru, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů. A právě tyto země vložily téměř 5 miliard dolarů do Kushnerovy firmy Affinity partners.

To už není jen turismus a ekologie, byť příroda bude první obětí. Je to bezpečnostní otázka. Komu a proč prodáme strategická místa v Evropě?

Ostrov není prázdnou pláží

Právě kvůli svojí strategické poloze má Sazan za sebou dlouhou vojenskou minulost. Byl uzavřenou vojenskou zónou, ostrovem bunkrů, tunelů, krytů a pozůstatků studené války. V době albánsko-sovětského vojenského spojenectví a později komunistické Albánie byl součástí obrany nejen Albánie, ale celého sovětského prostoru. 

Na ostrově jsou dodnes tisíce bunkrů, vojenské objekty a podzemní tunely. Jde o 3 600 bunkrů a  kilometry tunelů. Sazan tedy není dovolenková parcela. Je to bývalý vojenský ostrov na citlivém místě Evropy. A k tomu až donedávna přírodní rezervace.

Navíc se v souvislosti s jeho budoucím využitím mluví i o nutnosti odstranit zbytky munice a vojenské pozůstatky. To samo o sobě ukazuje absurditu situace: krajina, která ještě nese stopy uzavřené vojenské základny, se má proměnit v luxusní letovisko pro globální elitu? S rizikem, že kdekoliv můžete narazit na nevybuchlou munici? V moři I na souši? A za to mají boháči platit? 

Kdo získá dlouhodobý vliv nad Sazanem, získává pozici. Přístup. Infrastrukturu. Přístaviště.  Možnost kontrolovat kus prostoru, který má vojenskou a námořní hodnotu.

Peníze nejsou americké

Oficiálně se mluví o projektu spojeném s Jaredem Kushnerem, zetěm Donalda Trumpa, a jeho investiční firmou Affinity Partners. Kushner je tvář, stejně jako jeho žena Ivanka, ale platí jiní. 

Affinity Partners není obyčejná developerská firma. Jared Kushner ji založil po odchodu z Bílého domu v roce 2021. Předtím byl jedním z nejvlivnějších poradců Donalda Trumpa pro Blízký východ. A krátce poté jeho nová investiční firma získala miliardy dolarů právě od státních nebo státem napojených fondů z regionu, kde Kushner předtím politicky působil.

Podle amerických regulatorních dokumentů a kongresových vyšetřovatelů do Affinity Partners vložil saúdský státní investiční fond PIF dvě miliardy dolarů. Další kapitál přišel z Kataru a Abú Dhabí. Reuters uvedl, že firma měla na konci roku 2024 aktiva pod správou 4,8 miliardy dolarů poté, co získala další kapitál z Kataru a Spojených arabských emirátů.

Tyto státy neinvestují jen kvůli tomu, aby měly hezké dividendy z hotelového pokoje s výhledem na plameňáky. Investují kvůli vlivu, přístupu, reputaci, strategickým vztahům a geopolitické váze.

Saúdská Arábie, Katar a Emiráty jsou mocenské státy, které už dávno pochopily, že v dnešním světě nemusíte obsazovat území tankem. Někdy stačí fond, právníci, charita, podpora univerzit, investice do médií, naivní politici, developerský projekt a země, která zoufale touží po investicích.

Ivanka a Kushner jako značka

Je lákavé udělat z Ivanky Trumpové a Jareda Kushnera hlavní postavy příběhu. A do určité míry jimi jsou. Jsou značka. Americký lesk. Jsou přístup k politické moci. Jsou spojení s Trumpovou rodinou, která z veřejné funkce, byznysu a mezinárodních vztahů udělala reality show.

Jenže oni možná vůbec důležití nejsou. 

Není doložené, že projekt v Albánii kryje vojenskou nebo zpravodajskou operaci. To je nutné říct jasně. Ale stejně jasně je nutné říct i druhou věc: kombinace strategického ostrova, bývalé vojenské základny, peněz z autoritářských monarchií Perského zálivu, lidí kolem americké prezidentské rodiny, offshore struktur, sporných pozemků a slabých albánských institucí je sama o sobě výbušná.

V normální zemi by kvůli tomu zasedaly bezpečnostní výbory. V Albánii se to prodává jako turistická příležitost.

Jadran není jen moře pro dovolenou

Otrantský průliv je úzké hrdlo mezi Albánií a Itálií. Kdo se dívá ze Sazanu, dívá se na vstup do Jadranu. A Jadran není jen moře chorvatských apartmánů, italských trajektů a letních dovolených.

Je to prostor, přes který se pohybují lodě, zboží, lidé, energie, bezpečnostní zájmy i migrační trasy. Je to moře mezi Balkánem a Evropskou unií. Je to prostor, kde se potkává Itálie, Albánie, Černá Hora, Chorvatsko, Slovinsko a širší Středomoří. A právě v tomto prostoru má soukromý projekt napojený na zahraniční státní kapitál získat mimořádně citlivou pozici.

Albánie je členem NATO a kandidátskou zemí Evropské unie. To znamená, že to není jen albánská domácí kauza. Pokud se v členské zemi NATO, na strategickém pobřeží, u bývalé vojenské základny, rozjíždí projekt financovaný kapitálem států Perského zálivu přes firmu Trumpova zetě, měla by se ptát nejen Tirana, ale i Brusel, Řím a Washington.

A fakt by nás nemělo zajímat, kolik bude stát noc v resortu!

Ptejme se: kdo bude mít dlouhodobý přístup k tomuto místu, kdo bude kontrolovat infrastrukturu, kdo bude znát pohyb lodí, kdo bude provozovat marinu, kdo bude určovat bezpečnostní režim a kdo bude držet klíče?

Resort jako způsob, jak obsadit mapu

Moderní geopolitika nevypadá vždycky jako vojenská základna s vlajkou, radarem a plotem. Někdy vypadá jako resort.

A právě proto je tenhle příběh tak nebezpečný.

Protože kdyby někdo řekl, že Saúdská Arábie, Katar a Spojené arabské emiráty chtějí získat strategický vliv na bývalém vojenském ostrově u brány do Jadranu, znělo by to jako bezpečnostní problém. Když se ale řekne, že Jared Kushner postaví luxusní resort na krásném albánském ostrově, zní to jako byznysová zpráva.

Plameňáci nejsou vedlejší. Jsou první viditelnou obětí. Za nimi je větší problém: kdo rozhoduje o pobřeží malé evropské země a komu se otevírá strategický prostor u Jadranu.

Albánský stát jako realitní kancelář

Uskutečnění tohoto projektu by nešlo bez přičinění albánských úřadů. Premiér Edi Rama projekt hájí jako investici, která má Albánii posunout mezi luxusní turistické destinace. To je jeho oblíbený jazyk: modernizace, Evropa, rozvoj, investice, pracovní příležitosti. Jenže už v roce 2024 začala jeho vláda ohýbat zákony a oblast vymanila z ochrany jako přírodní rezervaci. O spoustu pozemků vedou místní lidé dlouhá léta spory a najednou se probudili a hle, jejich pozemky jsou oploceny, přijely bagry.  Na pozemky svých předků ztratili přístup.

Lidé se začali bouřit, v ulicích Tirany jich jsou jich desetitisíce. Mávají transparenty Naše země není na prodej nebo Ivanko, bež domů. Jenže je pozdě. Podle albánské vlády není cesta zpět. 

V oblasti Vjosa–Narta protestují místní obyvatelé a ekologové proti oplocení pláže Pishë Poro. Tvrdí, že jde o zabírání krajiny a pozemků ve prospěch mocných. 

A to je také důvod, proč albánské protesty tak rychle přerostly z ekologické kauzy v politický vztek. Lidé pochopili, že nejde jen o jeden resort. Jde o to, zda jejich země patří občanům, nebo těm, kdo mají přístup k moci. Projekt realizuje společnost Zvërnec South Adriatic Development, která je vlastněna prostřednictvím složité offshore struktury spravované nizozemským trustem. Skuteční koneční vlastníci zůstávají anonymní.

Investigativní novináři z BIRN však upozorňují, že za projektem nestojí jen zahraniční investoři. Dokumenty odhalují síť místních podnikatelů, právníků a firem, mezi nimiž figurují osoby spojované s korupčními kauzami, spory o vlastnictví půdy, paděláním dokumentů i vazbami na organizovaný zločin. Mezi jmény se objevuje například kontroverzní podnikatel Artur Shehu nebo lidé napojení na jednoho z nejmocnějších albánských oligarchů Shefqeta Kastratiho. Jeho skupina má zájmy v palivech, pojištění, letišti, turismu i nemovitostech

Albánie není na prodej. Ale co Evropa?

Evropská komise už Albánii upozorňuje, že projekt musí být v souladu s evropskou environmentální legislativou. To je správně. Ale nestačí to.

Tahle kauza není jen environmentální. Je i bezpečnostní. Strategická. Politická.

Evropa se nesmí spokojit s otázkou, zda budou chráněni plameňáci, tuleni a mořské želvy. Musí se ptát, kdo získává vliv na strategickém pobřeží kandidátské země EU a členské země NATO. Musí se ptát, proč do projektu takové povahy vstupují peníze ze států Perského zálivu přes firmu člověka napojeného na americkou prezidentskou rodinu. Musí se ptát, jaké záruky existují, že se z resortu nestane soukromá geopolitická platforma.

Bez těchto otázek bude Brusel hrát divadlo a mluvit o biodiverzitě.

Protestující v Albánii mají pravdu, když říkají: Albánie není na prodej.

Ale tahle věta by měla zaznít i v Bruselu. Evropa není na prodej. Jadran není na prodej. Strategické pobřeží členské země NATO není na prodej. Bývalý vojenský ostrov u námořní brány do Evropy není jen developerská příležitost.

A pokud se někdo tváří, že je, pak je buď naivní, nebo záměrně slepý.

Nejde o to zakázat Albánii turismus. Albánie má právo se rozvíjet. Má právo vydělávat na svém pobřeží. Má právo přitahovat investice. Ale nemá povinnost otevřít strategický ostrov investorům, jejichž peníze a vazby vyvolávají víc otázek než odpovědí.

Moderní korupce není igelitka s penězi

V celé kauze zatím není veřejně doložený přímý důkaz, že by Edi Rama nebo konkrétní členové jeho vlády osobně vzali úplatek. Jenže absence obálky s penězi neznamená, že kauza není korupčně výbušná. Albánská speciální protikorupční prokuratura SPAK už podle zahraničních médií prověřuje okolnosti projektu, včetně změn ochranného statusu území a pozemkových otázek.

Albánská vláda tvrdí, že stavební povolení nesouvisí s tím, zda o pozemek vedou spor soukromé osoby. Řečeno jinak: soudy ať si rozhodují, ale bagry mezitím jedou.

Tohle je přesně ten typ právního cynismu, který v postkomunistických zemích známe velmi dobře. Stát řekne, že postupuje podle papírů. Občan řekne, že papíry jsou sporné. Investor řekne, že má povolení. Policie hlídá plot. A za pár let je krajina pryč, zatímco soudy stále řeší, komu vlastně patřila.

A pak už může být pozdě. Pro lidi, přírodu, plameňáky, želvy, tuleně, ale potažmo i celou Evropu. 

 

Dezinformace jsou zdarma. Kvalitní novinařina je často za paywallem. My jsme platební bránu zrušily. Otevřely jsme Reportérky všem. Jsme reportérky s odvahou, ale hledáme Spojence. Přidejte se k nám a podpořte naši práci na Doniu
Nebo se staňte naším Spojencem v klubu 
Děkujeme za podporu!