do svého účtu na Reportérky.cz
Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev podpořil vznik samostatného a suverénního palestinského státu s hlavním městem ve východním Jeruzalémě, tedy v Izraeli. Přihlásil se tak k postoji, který dlouhodobě prosazuje také turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan.
Svět je plný paradoxů. Ve městě Šuša v Náhorním Karabachu proběhlo Mediální fórum, které zorganizoval prezident Ázerbájdžánu Ilham Alijev. Právě jeho režim ale vězní desítky novinářů, kritiků a politických oponentů. Navíc se Fórum konalo v místě, odkud bylo násilně vyhnáno 130 000 Arménů. Režim, jenž doma potlačuje nezávislá média a vězní kritiky, tak uspořádal mezinárodní fórum o pravdě a důvěře právě na území, kde dnes téměř nežije původní arménské obyvatelstvo.
Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev zde podpořil vznik samostatného a suverénního palestinského státu s hlavním městem ve východním Jeruzalémě, tedy v Izraeli. Přihlásil se tak k postoji, který dlouhodobě prosazuje také turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan. Ten ve svých plamenných proslovech často slibuje dobytí Jeruzaléma a návrat mešity al Aksá do rukou Osmanů. Jeruzalém byl součástí Osmanské říše až do roku 1917.
Na první pohled může prohlášení Alijeva překvapit. Ázerbájdžán totiž udržuje úzké vztahy s Izraelem, od něhož nakupuje moderní zbraně a vojenské technologie. Právě izraelská technika a bojové drony sehrály významnou roli ve válce o Náhorní Karabach v roce 2020.
Alijev se ale snaží zvládnout několik rolí současně. Chce zůstat strategickým partnerem Izraele, vystupovat jako součást muslimského světa a zároveň se stále těsněji přimykat k Turecku, které je dnes nejdůležitějším spojencem Baku.
Jeho podpora palestinského státu zapadá do širší proměny ázerbájdžánské zahraniční politiky.
Tu Alijev v posledních dnech předvedl také na Globálním mediálním fóru v Náhorním Karabachu. Otevřeně se přihlásil k územní celistvosti Ukrajiny a odmítl, aby byly mezinárodně uznané hranice měněny vojenskou silou.
Ázerbájdžán tak vysílá několik zpráv současně: podporuje Palestinu, podporuje Ukrajinu, zachovává vztahy s Izraelem, udržuje komunikaci s Moskvou, ale jako svého nejbližšího spojence stále zřetelněji představuje Turecko.
Právě fórum v Šuše bylo pro takové sdělení ideálním jevištěm. Až do roku 2020 bylo toto město v rukou Arménů, ale Ázerbájdžán spustil na podzim 2020 masivní vojenskou operaci. Válka trvala 42 dní. Arméni neměli šanci. V roce 2023 Ázerbájdžán vyhnal z Karabachu 120 000 Arménů, kteří tam žili po tisíciletí. Dnes je tedy Karabach součást Ázerbájdžánu, ale získaný násilnou cestou spojenou s obří etnickou čistkou.
Teď sem Alijev pozval 152 hostů ze 46 zemí, zejména novinářů. Je to celé paradox, jeho režim svobodná média už zcela umlčel a desítky novinářů jsou v Ázerbájdžánu ve vězení. Novináři, opoziční aktivisté a kritici režimu čelí zatýkání, dlouhým trestům a politickým procesům.
Mezi vězněnými je i doktorand Univerzity Karlovy Bachruz Samadov, který kritizoval válku a prosazoval dialog s Armény. Za to dostal 15 let natvrdo.
Stejná situace je v Turecku. Turecká média byla ale nyní v Karabachu hojně zastoupena, stejně jako katarská státní televize al Džazíra nebo Euronews.
Oficiálním mottem setkání bylo „Poslání médií při podpoře míru: Obnova pravdy a budování důvěry“. Program se věnoval médiím, dezinformacím, umělé inteligenci i odpovědnosti novinářů. Vzhledem k tomu, že pořadatelem je režim, který masivně porušuje lidská práva a umlčuje svobodná média, je to samo o sobě bizarní. Ale Alijev svoje poselství do světa dostal.
Alijev nepřivedl zahraniční hosty do Šuši pouze proto, aby s nimi diskutoval o budoucnosti žurnalistiky. Přivedl je tam, aby viděli nový Karabach ázerbájdžánskýma očima: nové silnice, stavby, vlajky, památníky a obraz země, která zvítězila a nyní chce své vítězství proměnit v mezinárodně přijímanou realitu.
A právě před tímto publikem začal kreslit mapu nové ázerbájdžánské zahraniční politiky.
Alijev v Šuše zopakoval, že Ázerbájdžán podporuje suverenitu, územní celistvost a mezinárodně uznané hranice Ukrajiny. Řekl také, že hranice nemohou být měněny silou a Ukrajina by se neměla smířit s okupací.
To je důležitý signál směrem k Moskvě. Neznamená však úplné přetržení vztahů s Ruskem. Baku dál obchoduje s Moskvou a snaží se udržovat politické vztahy. Alijev ale současně dává najevo, že Rusko už nemá na jižním Kavkaze postavení, jaké mělo před několika lety.
Ázerbájdžán dnes nechce být ruským klientem.
Jeho nejbližší bezpečnostní a politická vazba vede do Ankary. Oba národy jsou turkické a Erdoğan právě na tom staví jejich spojenectví. Ázerbájdžán má v Kaspickém moři obrovské zásoby plynu a ropy a ty se do Evropy vedou právě přes Turecko, které za to inkasuje nemalé peníze.
Ázerbájdžán už v minulosti ukázal, jak velkou pozornost věnuje svému obrazu v Evropě. Mnoho evropských politiků, novinářů, ale i pracovníků OSN bylo v minulosti uplaceno Alijevovým režimem. Takzvaná kaviárová diplomacie popsala systém luxusních darů, cest, plateb a lobbingu, které měly ovlivňovat evropské politiky a oslabovat kritiku Alijevova režimu.
Dnes má Baku ještě účinnější nástroj. Zemní plyn.
Po ruské invazi na Ukrajinu Evropská unie začala hledat nové dodavatele a s Ázerbájdžánem uzavřela energetické partnerství. Baku se zavázalo navyšovat dodávky přes Jižní plynový koridor, který vede přes Turecko a jeho politický význam pro Brusel prudce vzrostl. Evropa se tak ve snaze snížit závislost na jednom autoritářském režimu může stávat závislejší na druhém.
Právě proto je mediální fórum v Šuše důležité. Byla to přehlídka nové ázerbájdžánské sebejistoty.
Alijev v jednom prostoru ukázal všechny pilíře své politiky: podporu Ukrajiny, přiblížení k turecké linii v otázce Palestiny, energetickou důležitost pro Evropu, schopnost udržet vztahy s Izraelem i snahu omezit někdejší dominanci Ruska.
Zároveň před zahraničními hosty zakryl to, co do tohoto obrazu nezapadá: politické vězně, zničenou svobodu médií, dědictví kaviárové diplomacie a více než sto tisíc Arménů, kteří z Karabachu byli vyhnáni.
Fórum ukázalo především to, jak se pravda v autoritářských režimech vyrábí.
Pozvou se zahraniční hosté. Ukážou se jim nové budovy, silnice a pečlivě vybrané památníky. Prezident promluví o míru, Ukrajině, Palestině a mezinárodním právu.
A zatímco hosté diskutují o odpovědnosti médií, režim získává přesně to, pro co je do Šuše přivezl: fotografie, pozornost a mezinárodní legitimitu.
O válce o Náhorní Karabach jsme napsaly reportážní knihu Poslední zapálí vesnici. Najdete ji v našem eshopu zde https://www.reporterky.cz/eshop/kniha-posledni-zapali-vesnici
Dezinformace jsou zdarma. Kvalitní novinařina je často za paywallem. My jsme platební bránu zrušily. Otevřely jsme Reportérky všem. Jsme reportérky s odvahou, ale hledáme Spojence. Přidejte se k nám a podpořte naši práci na Doniu
Nebo se staňte naším Spojencem v klubu
Děkujeme za podporu!
Své reportáže a články publikuje v mnoha českých i zahraničních médiích. Je spoluautorkou reportáží několikrát oceněných na Czech Press Photo. Věnuje se i přednáškové činnosti pro školy a veřejnost. Příležitostně jezdí jako volební pozorovatelka na mise EU a OBSE. Když není za kamerou, počítačem nebo volantem, učí na střední škole.