Pellegrini v Náhorním Karabachu: Byznys nebo podpora etnické čistky?

Za volant luxusního vozu usedá ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev. Vedle něj sedí prezident členského státu Evropské unie Peter Pellegrini. Slovenský prezident je nadšený. Fotí selfíčka a na síti X píše, jak ho těší, když Alijev osobně řídí automobil, a že toto gesto svědčí o „přátelství našich národů, vzájemné důvěře a respektu.“

Pak společně brázdí cesty Náhorního Karabachu, oblasti, kde Ázerbájdžán za podpory Turecka zahájil rozsáhlou vojenskou ofenzivu v roce 2020. Během 42 denní války byly zabity tisíce lidí. Poté Ázerbájdžán zahájil blokádu jediné přístupové cesty do Karabachu z Arménie – tzv. Lačinského koridoru. 130 000 civilistů zůstalo téměř bez elektřiny, plynu, jídla, léků a pohonných hmot. Mezinárodní organizace opakovaně varovaly před humanitární katastrofou.

V září 2023 následovala další vojenská operace. Vyhladovělí, zubožení arménští civilisté dostali pár dní na opuštění svých domovů a půdy svých předků. Jedna z nejstarších křesťanských komunit na světě zmizela z regionu, kde žila po staletí, zhruba od roku 1000.

Dodnes se Arméni nemohou vrátit. Jejich domovy zůstaly za nimi. Jejich kostely a kláštery zůstaly za nimi. Některé už Ázerové zničili. Stejně jako hroby a další posvátná místa.

Školy jsou dávno opuštěné, stejně jako farmy, obchody, vinné sklepy, pole a vinice, které předtím s láskou obdělávali.

Otázka odškodnění, restitucí nebo práva na návrat prakticky neexistuje.

Ostuda pro Slovensko

A právě sem dnes přijíždí prezident členské země Evropské unie a píše o „bezpečném návratu k civilnímu životu.“

Nemohu si pomoct.

Návrat koho, pane prezidente Pellegrini?

Určitě ne těch více než sta tisíc Arménů.

Nikdo rozumný nebude popírat, že první válka o Karabach v 90. letech přinesla utrpení také statisícům Ázerbájdžánců, kteří byli vyhnáni z Karabachu a přilehlých okresů. V 90. letech masakry a válečné zločiny páchali jak Arméni, tak Ázeři, nebylo lepší strany, ale válku tenkrát vyhráli Arméni. O to větší odpovědnost mají dnešní politici, aby nepřispívali k přepisování historie druhým extrémem – jako by po roce 2023 z Karabachu nikdy nezmizelo více než sto tisíc Arménů.

Historie vztahů osobu národů není černobílá a je hodně bolavá. Faktem ale zůstává, že v roce 2020 zahájil Ázerbajdžán masivní vojenskou invazi, jejímž výsledkem byla obří etnická čistka. Pokud někdo schvaluje násilné převzetí moci použitím  vojenské síly, může rovnou schvalovat ruskou invazi na Ukrajinu, která přišla jen dva roky po té ázerbájdžánské. 

Pellegrini dnes vyjadřuje nadšení, že slovenské firmy zde budou mít obří zakázky od bohatého Ázerbájdžánu. Spolu s Alijevem navštívili projekt Bash Garvand Smart Village, který Pellegrini označil za „jeden z nejinspirativnějších symbolů rekonstrukce regionu“.

A dodal: „Projekt vytváří podmínky pro bezpečný, důstojný a udržitelný návrat k civilnímu životu.“

Pellegrini se navíc pochlubil, že společně s Ilhamem Alijevem položil základní kámen školy, která ponese jméno Milana Rastislava Štefánika.

Co by asi na to řekl právě Štefánik? Jeho jméno má nést škola na území, odkud před necelými dvěma lety zmizela prakticky celá původní křesťanská arménská komunita. Kdo do ní bude chodit, když děti těchto rodin dnes vyrůstají v exilu? Ázerové tuto oblast opustili před více než 20 lety. Zatím se jich vrátilo jen pár. Už mají své životy jinde a nechtějí se do Karabachu vracet. 

https://youtube.com/shorts/9zPgQCj1RwQ?feature=share

Ázerbájdžán je bohatou zemí s velkými zásobami zemního plynu a ropy v Kaspickém moři. Do Evropy proudí přes Turecko. A EU si Ázerbájdžán hýčká. Potřebuje plynu stále víc.

Jenže Ázerbájdžán není obyčejný obchodní partner. Je to země, která se v Evropě proslavila jedním z největších korupčních skandálů posledních desetiletí.

Říká se mu kaviárová diplomacie.

Vyšetřování odhalilo systém luxusních darů, placených cest, drahých hodinek, šperků a milionových plateb evropským politikům výměnou za příznivá stanoviska k režimu Ilhama Alijeva.

Kvůli této aféře padali poslanci Parlamentního shromáždění Rady Evropy, probíhala trestní řízení a několik politiků bylo odsouzeno.

Současně Alijevův režim vězní stovky novinářů, opozičních politiků a občanských aktivistů. Ve vězení zůstává i doktorand Univerzity Karlovy Bachruz Samadov, odsouzený za kritiku války a výzvy k dialogu s Armény. Samadov dostal 15 let natvrdo.

Právě proto je každá podobná fotografie evropských politiků s Alijevem mnohem víc než jen fotografie. Autoritářské režimy totiž nepotřebují jen tanky. Potřebují také legitimitu. Potřebují zahraniční prezidenty. Potřebují společné úsměvy.

Potřebují, aby evropský prezident seděl vedle jejich vůdce v limuzíně a mluvil o „přátelství, důvěře a světlejší budoucnosti.“

O to větší obezřetnost by měli evropští státníci zachovávat.

Nikdo nezpochybňuje význam obchodu ani energetické spolupráce. Existují však místa, kde fotografie politiků znamenají víc než podepsané smlouvy.

A právě jednu takovou fotografii dnes Ilham Alijev získal. Ne od svého spojence, ale od prezidenta členského státu Evropské unie.

O válce o Náhorní Karabach jsme napsaly reportážní knihu Poslední zapálí vesnici. Najdete ji v našem eshopu zde https://www.reporterky.cz/eshop/kniha-posledni-zapali-vesnici

Dezinformace jsou zdarma. Kvalitní novinařina je často za paywallem. My jsme platební bránu zrušily. Otevřely jsme Reportérky všem. Jsme reportérky s odvahou, ale hledáme Spojence. Přidejte se k nám a podpořte naši práci na Doniu
Nebo se staňte naším Spojencem v klubu 
Děkujeme za podporu!