Orbán prohrál. Zvrácený systém může přetrvat

Do Maďarska jezdím poslední roky často. Vozím tam studenty v rámci programu Erasmus na stáže do firem. A také tam jezdím soukromě – mám to tam prostě ráda. A sleduji postupný úpadek a rostoucí hněv.

Mluvím s učiteli, lékaři, lidmi ve službách, ve firmách i ve fabrikách. Frustrace je obrovská. Školy jsou podfinancované, platy mizerné, vybavení minimální, lidé odcházejí. Ve zdravotnictví jsou přeplněné chodby, nedostatek personálu a dlouhé čekací doby. Ano, pokud jste cizinec nebo máte peníze, můžete jít do soukromých zařízení… Nikdy nezapomenu, když jsem přišla se studentem na pohotovost a chodba byla plná ležících pacientů. Řekli nám, že čekací doba je čtyři hodiny. Na pohotovosti. Odešli jsme do soukromého zařízení. To si ale maďarský důchodce dovolit nemůže.

Lidé ostře vnímají, jak je státní sektor prolezlý korupcí, jak se k moci dostávají lidé napojení na Orbána. Nekompetence, nedostatek peněz, zhoršující se služby, zdražování.

O to víc jsem čekala, že Viktor Orbán narazí. A teď se to stalo – po 16 letech u moci prohrál volby. Opozice vedená Péterem Magyarem získala zhruba 50 % hlasů a jasnou většinu při rekordní účasti kolem 80 %.

To samo o sobě říká hodně. Jenže kdo si myslí, že tím ten příběh končí, nepochopil, jak tenhle systém funguje.

Orbán si nebudoval moc jen skrze volby. Budoval ji skrze stát. Roky, krok za krokem, měnil pravidla hry: přepsal ústavu, překreslil volební obvody, dostal pod kontrolu velkou část médií, oslabil nezávislé instituce a dosadil loajální lidi do klíčových funkcí.

Vznikl model takzvané „neliberální demokracie“. Systém, který navenek vypadá demokraticky, ale je nastavený tak, aby byl odolný i vůči volební porážce. To je model moci.

A právě proto je dnes Maďarsko ukázkou toho, jak se dá demokracie rozebrat zevnitř. Bez tanků. Bez převratu. Navenek všechno funguje. Volby proběhnou. Instituce existují…

Ostatně i sám Petér Magyar vzešel z Orbánova Fideszu, stranu opustil až před dvěma lety. Je stejně konzervativní, nacionalistický, protimigrační a protiukrajinský jako Orbán. Snad jen vztahy s Putinem nemá tak silné a nevidí v něm spásu. Proto ho ale Maďaři nezvolili. Chtěli změnu doma.

Pro velkou část Evropy se Orbán stal symbolem problému, pro jiné rovnou symbolem zla uvnitř EU. Orbán se přátelil s Putinem, blokoval pomoc či půjčky Ukrajině a s dalšími evropskými politiky netáhl za jeden provaz. Proto tyto volby v desetimilionové zemi sledoval celý svět, včetně USA, kde Trump i JD Vance vyjádřili Orbánovi podporu. Nic nepomohlo.

Maďarského voliče tohle ve finále příliš nezajímá.

Zajímá ho, kolik stojí jídlo. Kolik stojí léky. Kolik stojí benzín. Jak funguje nemocnice. Jaká je škola pro jeho děti. Kam jdou peníze ze státní kasy. Mají se lidé lépe? A právě tady Orbán prohrál.

Protože když vám nefunguje stát v každodenním životě, nepomůže vám žádná propaganda ani velká slova o suverenitě či nebezpečí migrace a islamismu.

Ta volba nebyla o geopolitice. Byla o tom, že lidé přestali mít pocit, že se jim žije lépe. A teď přichází další, možná ještě tvrdší fáze.

Orbánova mafie

Péter Magyar označil Orbánův systém otevřeně za mafii. A říká nahlas to, o čem se roky jen šeptalo: že klíčové instituce – od soudů po kontrolní úřady – nesloužily zákonu, ale politické loajalitě.

Otevřeně mluví o tom, že pokud získá ústavní většinu, chce odvolat šéfy Nejvyššího soudu, Ústavního soudu, státního auditu, úřadu pro hospodářskou soutěž i generálního prokurátora. Ne proto, že by „vyměňoval lidi“, ale protože podle něj selhali ve své základní roli – chránit zákon, ne moc.

Zároveň slibuje návrat Maďarska do evropského mainstreamu a uvolnění vazeb na Rusko. A říká naplno něco, co bylo dosud diplomaticky obcházené: že Orbán nezastupoval zájmy Maďarska, EU ani NATO, ale spíše zájmy třetí země – a tím myslí Rusko.Maďarsko pod Orbánem blokovalo kroky EU, brzdilo pomoc Ukrajině a otevíralo prostor pro ruský vliv uvnitř Evropy.

A právě proto tohle nebyly jen maďarské volby. Byly to volby celoevropské. A do velké míry i ukrajinské. Protože Ukrajina teď pomoc potřebuje zoufale. Je to pro ni otázka přežití.

Bude velmi zajímavé sledovat, co udělají ti, kteří roky ohýbali hřbet, přizpůsobili se systému a skládali moc jednomu člověku. Lidé v institucích, médiích, byznysu. Ti, kteří mlčeli, protože se to vyplácelo. Protože problém nikdy nebyl jen v jednom politikovi. Problém je v tom, kolik lidí se tomu systému přizpůsobí.

To, že Orbán prohrál volby, je důležité.
Vítězství přijde až ve chvíli, kdy – a pokud – se jím budovaný systém začne opravdu rozpadat.

Líbí se vám naše práce? Reportérky můžete podpořit předplatným na webu www.reporterky.cz, na platformě HeroHero/Reporterky, odběrem kanálu Reportérky na YouTube nebo zasláním libovolné částky na číslo účtu 266867891/0600. Děkujeme!