Na kom závisí osud Ukrajiny a bezpečnost Evropy? Na americké verzi inspektora Clouseaua.

Je to pár dní, kdy agentura Bloomberg vydala uniklý přepis rozhovoru mezi americkým zvláštním vyjednavačem Stevem Witkoffem a poradcem Vladimira Putina pro zahraniční otázky Jurijem Ušakovem. Z rozhovoru jasně vyplývá to, na co někteří političtí analytici poukazují již delší dobu. Tedy že Steve Witkoff, blízký přítel Donalda Trumpa, ze své pozice pomáhá Rusům v jejich úsilí oslabit pozici Ukrajiny u amerického prezidenta a tím i rozložit transatlantickou spolupráci mezi USA a Evropou. V uniklém rozhovoru tak Witkoff poradci Putina doporučuje, jak a co Donaldu Trumpovi říct, aby ruský prezident získal sympatie amerického kolegy. A evidentně stál i za telefonátem Trumpa s Putinem před návštěvou Volodymyra Zelenského v Bílém domě. Tento telefonát pravděpodobně změnil názor amerického prezidenta ohledně dodání střel s plochou dráhou letu Tomahawk. 

Je tedy směšné, a zároveň i velmi děsivé, že možný osud Ukrajiny, ale i evropské bezpečnosti utváří člověk, který by se dal v lepším případě označit za jakéhosi inspektora Clouseaua (odkazující na známou sérii Růžový panter) diplomacie, tedy tak trochu hloupého a nešikovného úředníka. V horším případě ho pak můžeme považovat přímo za člověka, přes kterého má Rusko přístup do Bílého domu a nejvyššího vedení USA. Tím spíš, že americká administrativa, a především pak sám prezident Trump, zatím nepřijal žádné kroky, které by adekvátně reagovaly na takto významný bezpečnostní problém. Za Witkoffa, který již několikrát dokázal svůj absolutní amatérismus, se Trump postavil a nadále trvá na jeho jmenování jako vyjednavače. 

Tento telefonát pravděpodobně změnil názor amerického 
prezidenta ohledně dodání střel Tomahawk. 

Celá kauza tak velmi připomíná aféru Güntera Guillaume ze sedmdesátých let, kdy tento poradce německého kancléře Branta byl agentem východoněmecké státní bezpečnosti Stasi. Více než čtyři roky vynášel tajné informace z SRN a měl vliv na politické kroky německého kancléře. Nicméně na rozdíl od USA však tato aféra skončila rezignací samotného kancléře za jeho pochybení. Zveřejněný telefonát dokazuje kromě bezpečnostního rizika pro USA a Evropu i to, že ruská strana nadále umí, slovy spisovatele Frederica Forsytha, hrát „Velkou hru“. Do vyjednávání posílá již od dob SSSR špičkové diplomaty s mnohaletými zkušenostmi. To dokazuje výběr i výše zmíněného Jurije Ušakova, který kromě rodné ruštiny mluví plynně dánsky, a především anglicky. V letech 1998 - 2008 dělal ruského velvyslance v USA. Skvělé kompetence prokázal i Kirill Dimitrijev, generální ředitel fondu přímých investic (RFF), který v USA vystudoval například Stanford nebo Harvard. Ruský stát tak na rozdíl od USA vysílá do „klání“ těžké váhy diplomacie, které velmi dobře rozumí americkému způsobu života a myšlení. Naproti tomu USA vysílá člověka, který dle slov Donalda Trumpa „o Rusku ani o Vladimiru Putinovi neměl před vyjednáváním ponětí a nezajímal se o situaci.“ A ačkoliv má Witkoff ruské předky, rusky neumí a ruskou společnost, kulturu a politiku nechápe.

Diplomaté Ruské federace navazují na ruskou diplomatickou školu Andreje Gromyka, nejdéle sloužícího ministra zahraničí SSSR. Od jeho působení sovětská vyjednávací strategie vždy zahrnovala tři body: 1. Chtít vždy maximum. 2. Dávat ultimáta a hrozit protivníkovi. 3. Neustupovat ani o krok, dokud protistrana nenabídne vlastní ústupky. A když nabídne, požadovat i to, na co nemá SSSR nárok. Ruský stát chce v rámci této strategie maximum a Američané jim neodporují. Je to tristní, protože jde ve finále o bezpečnost Evropy. Evropa nadále hraje druhé housle na svém vlastním kontinentu. A zatímco evropští, a především čeští politici píšou zděšené posty o americké „zradě a druhém Mnichovu“ na sociální sítě. EU nadále vynakládá finanční prostředky na vše, kromě masivního zbrojení. A to je i oním důvodem, proč ani Rusové, ani Američané neberou Evropany a jejich mírové návrhy vážně. 

Ruský stát chce v rámci této strategie maximum
a Američané jim neodporují. 

Jsme to právě my, Evropané, kteří po téměř čtyřech letech války na Ukrajině nadále požadujeme po USA řešení našeho vlastního problému. Nicméně pokud se zmatená administrativa Donalda Trumpa přeci jen k nějakým tvrdším krokům odhodlala, tak se vždy našel evropský stát, který si přispěchal vyjednat výjimku. Takovou zemí je například Německo, které si vyjednalo výjimku ze sankcí namířených na ruský Rosněfť a Lukoil. Jsou to i pobaltské státy, které nadále vydělávají na prodeji paliva pro ruskou „stínovou flotilu“. Pobouřeně žádáme po USA střely dlouhého doletu Tomahawk pro Ukrajinu, ale je to německá vláda kancléře Merze, která již skoro 7 měsíců „dluží“ slíbené střely Taurus a nadále se nemá k tomu je dodat bránící se zemi. Skvěle aktuální stav NATO shrnul na bezpečnostním fórum v Halifaxu šachista a ruský opoziční politik Gasparov. Ten popsal NATO jako neakceschopnou neexistující organizaci, která není schopná plnit důvod svého založení, a to bránit se rozpínavosti Ruska. Dokud si Evropa nesplní svoje domácí úkoly v budování obrany, a především pak radikálně nezmění svůj pohodlný přístup v otázkách boje za své zájmy, nemůže čekat, že v moři se žraloky jako je Rusko, Čína, ale i USA bude něčím víc než potravou.

 

Líbí se vám naše práce? Práci Reportérek můžete podpořit předplatným na webu www.reporterky.cz nebo zasláním libovolné částky na č.ú. 266867891/0600. Děkujeme!