do svého účtu na Reportérky.cz
Ještě před několika lety by podobný scénář působil jako špatný vtip. Dnes je realitou. Režim, který omezuje práva žen, vězní aktivisty a tvrdě potlačuje protesty, získává místo v orgánu OSN zabývajícím se mimo jiné právě lidskými právy a postavením žen. A země EU souhlasí.
Írán byl minulý týden nominován do výboru OSN, který se zabývá mimo jiné lidskými právy, postavením žen a prevencí terorismu.
Když jsem si přečetla tuto zprávu, byla jsem si jistá, že jde o satiru nebo hoax Tak jsem si to ověřila. A je to pravda, jakkoli absurdně to zní. Člověk čeká, že někde musí být skrytý vtip. Není.
Takže fakta. Íránský režim masivně porušuje lidská práva, vraždí vlastní občany v ulicích a ženy neuznává jako rovnocenné bytosti v manželství, při rozvodu, v dědictví ani při péči o děti. Musí se zahalovat, jinak jim hrozí vězení. Íránské úřady opakovaně zatýkají novináře, aktivisty, právníky i běžné občany za kritiku režimu. Mnozí pak umírají během mučení nebo končí na popravišti.
Zklamání ze zemí EU
Celý svět to ví. Část světa se nad tím pohoršuje. Přesto byl nyní Írán nominován do významného orgánu OSN a jeho nominace prošla bez odporu západních demokracií. Pro nominaci zvedly ruku například Německo, Španělsko, Francie či Velká Británie. A to mě na tom štve nejvíc. To, že v orgánech OSN mají hlasy nedemokrtické režimy je bohužel smutná pravda, ale že země EU pro jejich nominace budou zvedat ruce?
Kdyby někdo před deseti lety napsal scénář filmu, ve kterém islamistický režim věší ženy, posílá aktivistky do vězení, bije je za špatně nasazený šátek a popravuje vlastní občany po pochybných procesech, aby následně získal místo v orgánu OSN zabývajícím se lidskými právy a postavením žen, nejspíš by mu producent vrátil rukopis s poznámkou, že už je to příliš absurdní.
Jenže realita dnešního světa absurdní je.
A právě tento brutální islámský režim získává místo ve výboru, který má spolurozhodovat o programech OSN týkajících se mimo jiné práv žen.
Možná je ale problém v tom, že jsme si na podobné paradoxy začali zvykat.
S islamistickými radikály se přestává bojovat. Naopak, začíná se jim podkuřovat. Bohužel často ovládají přírodní bohatství nebo strategické obchodní trasy. A my se bez nich neobejdeme.
Pragmatismus
Podívejme se do Sýrie, kde se bývalý vůdce džihádistického hnutí spojeného s Al-Káidou stal mezinárodně uznávaným prezidentem. Bez ohledu na masakry menšin, které v zemi probíhají.
Ještě před pár lety by bylo nepředstavitelné, aby Al-Káida ovládala rozsáhlá území v Africe, vybírala daně, spravovala území a fungovala jako alternativní státní struktura. Dnes se právě to děje v části Sahelu a svět tomu věnuje jen zlomek pozornosti ve srovnání s jinými konflikty.
Ještě před pár lety by bylo nepředstavitelné, aby Taliban systematicky vymazal ženy z veřejného života, zakázal jim vzdělání, práci i svobodu pohybu, zatímco diplomaté řeší obchodní vztahy a regionální stabilitu.
A přesto jsme tady.
Eroze morálních standadů
Největší problém totiž není samotný Írán.
Největší problém představuje postupná eroze morálních standardů mezinárodních institucí. Neustálé vysvětlování, proč tentokrát musíme být pragmatičtí. Proč se tentokrát musíme dívat jinam. Proč tentokrát není vhodná chvíle trvat na principech.
Protože ropa. Plyn. Zlato. Lithium. Coltan. Kobalt. Námořní trasy. Protože migrace.
Výsledkem je svět, ve kterém se z porušovatelů lidských práv stávají partneři při debatách o lidských právech. Svět, ve kterém se teroristé mění ve státníky přijímané se všemi poctami.
A svět, ve kterém se nad podobnými zprávami už skoro nikdo ani nepozastaví.
V okamžiku, kdy Írán získává místo v orgánu OSN zabývajícím se právy žen, bývalý vůdce syrského džihádistického hnutí sedí v prezidentském paláci, Al-Káida ovládá stále větší části Afriky a Taliban je postupně přijímán jako legitimní partner pro jednání, mě už asi nepřekvapí vůbec nic.
Možná už chybí jen to, aby některý představitel Talibanu jednou stanul v čele agentury OSN pro práva žen.
A mohl začít prosazovat celosvětový zákaz vzdělávání žen a dětské sňatky, tak jak je zná z Afghánistánu.
A evropští státníci by řekli jen: „Jistě, pane, respektujeme vaši kulturu a náboženství.“
Vtip? Nebo realistická předpověď?
Dezinformace jsou zdarma. Kvalitní novinařina je často za paywallem. My jsme platební bránu zrušily. Otevřely jsme Reportérky všem. Jsme reportérky s odvahou, ale hledáme Spojence. Přidejte se k nám a podpořte naši práci na Doniu
Nebo se staňte naším Spojencem v klubu
Děkujeme za podporu!
.
Své reportáže a články publikuje v mnoha českých i zahraničních médiích. Je spoluautorkou reportáží několikrát oceněných na Czech Press Photo. Věnuje se i přednáškové činnosti pro školy a veřejnost. Příležitostně jezdí jako volební pozorovatelka na mise EU a OBSE. Když není za kamerou, počítačem nebo volantem, učí na střední škole.